1st part
Ty. Ty jsi teda pořádný pako. Podíval jsem se na sebe do zrcadla. Co na tobě viděl? Vždyť jsi teda pořádnej šmejd! Teď se seber a urovnej si to s ním, jinak… Bouchnul jsem rukou do skříně. Nesmíš ho ztratit! On je to jediný, na čem ti kdy záleželo nenech ho jít….
Jak jsem se do téhle situace dostal? Tak to bych se musel vrátit o rok zpátky…
Jak jsem se do téhle situace dostal? Tak to bych se musel vrátit o rok zpátky…
„Scotte!“vrhnul se mi kolem krku.
„Riley!“ Ten kluk byl úžasnej, o tom žádná. Chodili jsme spolu už rok, byl o pět let mladší. Devatenáct, pořádně ještě něvěděl, co od života chtěl. Ale mně byl věrnej, na žádnýho se ani nepodíval, když jsme byli spolu. Měl oči jen pro mě. To se mi líbilo. Zvyšovalo mi to ego.
jestli jsem ho miloval? Ne.Cítil jsem k němu vůbec něco? To jo, tělesnou touhu. Ten kluk byl zvíře, ačkoliv na to nevypadal. Jeho vzhled připomínal takovýho toho zakřiknutýho kluka. Dokud jsem ho nepoznal líp, tak jsem si to o něm taky myslel. Ale to jak vypadal, bylo hlavně to, co mě na něm upoutalo. Hnědý vlasy a hnědý oči, oboje barvy čokolády. Když se smál, dělaly se mu na tvářích dolíčky. Byl roztomilej. A byl snadná kořist.
Kdyby nebyl v posteli tak dobrej, už dávno bych ho poslal do háje. Ale on uměl překvapovat a já miluju překvapení. V mezích.
Takže a jednoduše- Riley Styles byl kluk co mě dostal. Ne já jeho. On mě. Sice jsem ho nemiloval, ale chtěl jsem být s ním, a to se nestávalo často, abych někoho takhle chtěl.
„Riley!“ Ten kluk byl úžasnej, o tom žádná. Chodili jsme spolu už rok, byl o pět let mladší. Devatenáct, pořádně ještě něvěděl, co od života chtěl. Ale mně byl věrnej, na žádnýho se ani nepodíval, když jsme byli spolu. Měl oči jen pro mě. To se mi líbilo. Zvyšovalo mi to ego.
jestli jsem ho miloval? Ne.Cítil jsem k němu vůbec něco? To jo, tělesnou touhu. Ten kluk byl zvíře, ačkoliv na to nevypadal. Jeho vzhled připomínal takovýho toho zakřiknutýho kluka. Dokud jsem ho nepoznal líp, tak jsem si to o něm taky myslel. Ale to jak vypadal, bylo hlavně to, co mě na něm upoutalo. Hnědý vlasy a hnědý oči, oboje barvy čokolády. Když se smál, dělaly se mu na tvářích dolíčky. Byl roztomilej. A byl snadná kořist.
Kdyby nebyl v posteli tak dobrej, už dávno bych ho poslal do háje. Ale on uměl překvapovat a já miluju překvapení. V mezích.
Takže a jednoduše- Riley Styles byl kluk co mě dostal. Ne já jeho. On mě. Sice jsem ho nemiloval, ale chtěl jsem být s ním, a to se nestávalo často, abych někoho takhle chtěl.
„Jak bylo na táboře? Nezlobili svěřenci?“
„Zlobili,“kývnul hlavou na souhlas. „Ale já jsem je zmáknul. Po tejdnu poslouchali jako ještě nikdy.“
„To jsi šikula.“stáhl jsem si ho na klín a líbal ho na krk.
„To jsem,“zasmál se. „a jak ses měl ty?“
„To počká, zlato..“snažil jsem se mu dostat do kalhot. „Nejdřív musíme dohnat pár věcí.“
„To nepůjde,“zavrtěl hlavou. Podíval jsem se na něj. „Proč?“
„Jsi první za kým jsem šel, jen co jsem se vrátil. Za chvilku mi bude volat máma, abych šel domů a taky se konečně ukázal.“prohlásil důležitě.
„Už mi tě zas bere!“vztekal jsem se. „Večer přijdeš, jo?“
„A to taky nepůjde.“pousmál se. Zamračil jsem se. „Ne. Já zapomněl.“
„Rodinná dovolená. Deset dní, už víš?“prohrábl mi vlasy. „Jsi ještě krásnější, než předtim.“
Zasmál jsem se. „Hotová Afrodita.“ Pravdou je, že jsem o tom, že jsem atraktivní, neměl sebemenších pochyb. Musel jsem si tím být jistý, jinak bych takhle nelovil. Ale zázrak to taky nebyl. Černé vlasy v moderním sestřihu a s bílým pramenem v ofině, kterou jsem nosil sčesanou na stranu. Modrý oči. Sice hezký, ale tuctový.
„Ještě bychom stihli rychlovku, Riley..!“přitiskl jsem si ho k sobě.
„Víš, jak je nemám rád.“namítl.
„Dovol mi tě aspoň…“položil mi ruku přes pusu a celej zrudnul. „To slovo přede mnou neříkej. Není to hezký.“ Jak já toho kluka žral! Choval se a vypadal jako neviňátko. Neměl rád sprostý slova, ale byl svolnej se mnou dělat všechny ty sprosťárny a prasečinky. Dokonalá kombinace….
„Dovol mi to..“udělal jsem na něj smutný oči. Zacukaly mu koutky. „Ne. Pak bychom to museli dotáhnout dokonce a buď by to byla rychlovka, který nemám rád a nebo se všim všudy a na to nemáme čas. Počkej si ještě deset dní.“
Ne! Ne! Chtěl jsem ho teď! Času bylo dost, nemusel spěchat!
Tak jako tak, nepodařilo se mi ho přesvědčit, aby to udělal. A on mi pak odjel.
Dobrá, Riley, řekl sis o to sám. Měsíc jsem to vydržel, deset dní ještě přečkám, ale pak si nebudeš moct ani sednout, to ti garantuju!pomyslel jsem a obrátil do sebe sklenici Coly. Pak jsem se vrátil k laptopu a dělal věci do práce.
Druhý den jsem normálně vstal, nasnídal se a mazal do práce.
„Dobrý den, pane Normane,“pozdravila mě Olivia, sypatická blondýna,sekretářka a milenka mého otce. Bezva….
„Nazdar tati,“vrazil jsem do kanceláře. Otec ke mně zvednul pohled, „Pozdě.“
„O minutu dřív, tak neremcej,“podíval jsem se na hodinky a pak si sednul za stůl. Na tom si hověly tuny paírů.
„Děláš si srandu? Co to je?“
„Daňový úniky, hnus co?“
„Ptám se, proč to mám na stole! Já jsem na vraždách, kurva!“shodil jsem to ze stolu. „Nedělej ze mě debila! Cpeš mi úplně na hovno práci, abys mě nemusel pustit k pořádným případům! Už mě sereš, zvedá se mi z tebe žaludek!“
„Mně je zle z tebe, Scotte! Ty jsi kurva zšenštilej, já nechci, aby se ti něco stalo!“
„Nešel jsem k policajtům proto, abych nemohl nic dělat! A to, že jsem teplej doprdele neznamená, že bych byl zšenštilej! Jdi do prdele! A díky, že jsi mi zas zkazil celej den!“
„Máš tady práci!“zařval na mě otec.
„To si strč někam, já vyřešuju vraždy!“ a s tímhle jsem prásknul dveřma. Ano, s otcem nemáme nejlepší vztahy. Je to proto, že si myslí, že jako gay bych byl skvělej terč pro vrahy, který bych měl dopadnout. HOVADINA! Původně jsem šel na policii kvůli němu. Furt říkal jak by bylo skvělý, kdybych pokračoval v jeho odkazu. A já se pak přiznal ke svojí orientaci, a on dělá všechno možný, abych nedostal pořádnej případ. Ať jde někam! Já chtěl na medicínu, ale on mě musel mít na poldech..
„Zlobili,“kývnul hlavou na souhlas. „Ale já jsem je zmáknul. Po tejdnu poslouchali jako ještě nikdy.“
„To jsi šikula.“stáhl jsem si ho na klín a líbal ho na krk.
„To jsem,“zasmál se. „a jak ses měl ty?“
„To počká, zlato..“snažil jsem se mu dostat do kalhot. „Nejdřív musíme dohnat pár věcí.“
„To nepůjde,“zavrtěl hlavou. Podíval jsem se na něj. „Proč?“
„Jsi první za kým jsem šel, jen co jsem se vrátil. Za chvilku mi bude volat máma, abych šel domů a taky se konečně ukázal.“prohlásil důležitě.
„Už mi tě zas bere!“vztekal jsem se. „Večer přijdeš, jo?“
„A to taky nepůjde.“pousmál se. Zamračil jsem se. „Ne. Já zapomněl.“
„Rodinná dovolená. Deset dní, už víš?“prohrábl mi vlasy. „Jsi ještě krásnější, než předtim.“
Zasmál jsem se. „Hotová Afrodita.“ Pravdou je, že jsem o tom, že jsem atraktivní, neměl sebemenších pochyb. Musel jsem si tím být jistý, jinak bych takhle nelovil. Ale zázrak to taky nebyl. Černé vlasy v moderním sestřihu a s bílým pramenem v ofině, kterou jsem nosil sčesanou na stranu. Modrý oči. Sice hezký, ale tuctový.
„Ještě bychom stihli rychlovku, Riley..!“přitiskl jsem si ho k sobě.
„Víš, jak je nemám rád.“namítl.
„Dovol mi tě aspoň…“položil mi ruku přes pusu a celej zrudnul. „To slovo přede mnou neříkej. Není to hezký.“ Jak já toho kluka žral! Choval se a vypadal jako neviňátko. Neměl rád sprostý slova, ale byl svolnej se mnou dělat všechny ty sprosťárny a prasečinky. Dokonalá kombinace….
„Dovol mi to..“udělal jsem na něj smutný oči. Zacukaly mu koutky. „Ne. Pak bychom to museli dotáhnout dokonce a buď by to byla rychlovka, který nemám rád a nebo se všim všudy a na to nemáme čas. Počkej si ještě deset dní.“
Ne! Ne! Chtěl jsem ho teď! Času bylo dost, nemusel spěchat!
Tak jako tak, nepodařilo se mi ho přesvědčit, aby to udělal. A on mi pak odjel.
Dobrá, Riley, řekl sis o to sám. Měsíc jsem to vydržel, deset dní ještě přečkám, ale pak si nebudeš moct ani sednout, to ti garantuju!pomyslel jsem a obrátil do sebe sklenici Coly. Pak jsem se vrátil k laptopu a dělal věci do práce.
Druhý den jsem normálně vstal, nasnídal se a mazal do práce.
„Dobrý den, pane Normane,“pozdravila mě Olivia, sypatická blondýna,sekretářka a milenka mého otce. Bezva….
„Nazdar tati,“vrazil jsem do kanceláře. Otec ke mně zvednul pohled, „Pozdě.“
„O minutu dřív, tak neremcej,“podíval jsem se na hodinky a pak si sednul za stůl. Na tom si hověly tuny paírů.
„Děláš si srandu? Co to je?“
„Daňový úniky, hnus co?“
„Ptám se, proč to mám na stole! Já jsem na vraždách, kurva!“shodil jsem to ze stolu. „Nedělej ze mě debila! Cpeš mi úplně na hovno práci, abys mě nemusel pustit k pořádným případům! Už mě sereš, zvedá se mi z tebe žaludek!“
„Mně je zle z tebe, Scotte! Ty jsi kurva zšenštilej, já nechci, aby se ti něco stalo!“
„Nešel jsem k policajtům proto, abych nemohl nic dělat! A to, že jsem teplej doprdele neznamená, že bych byl zšenštilej! Jdi do prdele! A díky, že jsi mi zas zkazil celej den!“
„Máš tady práci!“zařval na mě otec.
„To si strč někam, já vyřešuju vraždy!“ a s tímhle jsem prásknul dveřma. Ano, s otcem nemáme nejlepší vztahy. Je to proto, že si myslí, že jako gay bych byl skvělej terč pro vrahy, který bych měl dopadnout. HOVADINA! Původně jsem šel na policii kvůli němu. Furt říkal jak by bylo skvělý, kdybych pokračoval v jeho odkazu. A já se pak přiznal ke svojí orientaci, a on dělá všechno možný, abych nedostal pořádnej případ. Ať jde někam! Já chtěl na medicínu, ale on mě musel mít na poldech..
„Scott Norman, jaká nevídaná návštěva!“vyprsknul barman. „Už takhle brzo? Co to? Blbej případ?“
„Žádnej případ, Tracei.“opřel jsem si hlavu o bar. „Je to v prdeli!“
„Třeba bych ti mohl pomoct.“řekl Trace.
„a jak? Zabiješ někoho a já to budu moct vyšetřit?“zahuhlal jsem do desky baru.
„Ne, ale mohl bych ti pomoct přijít na jiný myšlenky. Za chvíli končim, střídá mě tady Cassidy. Tak počkej.“ Byl jsem tak nasranej, že mi bylo jedno, co budu dělat, jen abych u toho nemusel myslet na mýho fotra.
Asi za deset minut jsem Traceovi po boku šel k němu domů. Tam mi uděla kafe a sednul si naproti mně.
„Uklidinil ses?“
„Ne! Mám takovej vztek!“koukal jsem na obsah svýho hrnku jako na přízrak. Trace mi zvednul hlavu a začal mě líbat. Nebránil jsem se, dokonce jsem ho popadl a odnesl do ložnice. Tam jsem z něj strhal oblečení a bez sebemenší přípravy do něj vnikl. Můj vztek a to, jak dlouho jsem neměl sex, na mě bylo dost znát. Přirážel jsem jako šílenej a když byl konec, jednoduše jsem z Trace vylezl, oblíknul se a vypadnul. Vybyl jsem si zlost, takže jsem byl o dost klidnější.
Trápila mě jiná věc. Podvedl jsem Rileyho. Za jiných okolností by mi to bylo fuk, ale… jemu jsem nechtěl bejt nevěrnej. On si to nezasloužil. Dělal mě šťastnýho, tohle ode mě bylo fakt odporný.
„Žádnej případ, Tracei.“opřel jsem si hlavu o bar. „Je to v prdeli!“
„Třeba bych ti mohl pomoct.“řekl Trace.
„a jak? Zabiješ někoho a já to budu moct vyšetřit?“zahuhlal jsem do desky baru.
„Ne, ale mohl bych ti pomoct přijít na jiný myšlenky. Za chvíli končim, střídá mě tady Cassidy. Tak počkej.“ Byl jsem tak nasranej, že mi bylo jedno, co budu dělat, jen abych u toho nemusel myslet na mýho fotra.
Asi za deset minut jsem Traceovi po boku šel k němu domů. Tam mi uděla kafe a sednul si naproti mně.
„Uklidinil ses?“
„Ne! Mám takovej vztek!“koukal jsem na obsah svýho hrnku jako na přízrak. Trace mi zvednul hlavu a začal mě líbat. Nebránil jsem se, dokonce jsem ho popadl a odnesl do ložnice. Tam jsem z něj strhal oblečení a bez sebemenší přípravy do něj vnikl. Můj vztek a to, jak dlouho jsem neměl sex, na mě bylo dost znát. Přirážel jsem jako šílenej a když byl konec, jednoduše jsem z Trace vylezl, oblíknul se a vypadnul. Vybyl jsem si zlost, takže jsem byl o dost klidnější.
Trápila mě jiná věc. Podvedl jsem Rileyho. Za jiných okolností by mi to bylo fuk, ale… jemu jsem nechtěl bejt nevěrnej. On si to nezasloužil. Dělal mě šťastnýho, tohle ode mě bylo fakt odporný.
Komentáře
Přehled komentářů
Máš pravdu, hrozně miluju ten nápad v šedi, ale to, že mi věnuješ takovouhle skvělou povídku mě nenapadlo:D díky
:D
Wow
(Lilith, 21. 12. 2012 21:10)