4 part
Ráno jsem musel, chtě nechtě, do práce. Otec tam nebyl, vzal si volno.
„Aha.“okomentoval jsem to. Chvíli jsem se hrabal v těch daňových únicích, protože jsem to prostě musel vyřídit, nikdo jiný by to za mě neudělal. Asi v půl dvanáctý se mi rozdrnčel mobil.
„Scott Norman, přejete si?“
„Přeju, tebe.“ozvalo se šeptem.
„Ahoj Riley,“usmál jsem se. Byl jsem neuvěřitelně rád, že se mi fakt ozval.
„Zlobíš se na mě hodně, Scotty?“
„Já na tebe? To ty by ses měl zlobit na mě, brouku. Choval jsem se jako pako, hrozně se ti omlouvám.“
„Já to chápu. Nemusíš se omlouvat. Ale jak už jsem řekl, přeju si tebe, takže v kolik končíš?“
„Dneska to vidím tak do pěti,“povzdychl jsem si. „Ale můžeš přijít za mnou.“
„ne, to není dobrej nápad. Vypadám hrozně a nejde s tim nic udělat, takže jsem myslel, že se za mnou po práci zastavíš. Budu na tebe čekat klidně do půlnoci, hrozně mi chybíš.“
„i ty mně, Riley. Miluju tě.“
Já to řekl! A je to v prdeli, uvědomuješ si to Riley? Jakmile si Scott Norman usmyslí, že někoho bude milovat, tak ten vybranej od něj prostě neodejde, dokud si to Scott nebude sám přát. Chudáku, chtěl jsem tě toho ušetřit, ale.. nemohl jsem si pomoct, zamiloval jsem se.
„Já tebe víc. Musíme se dneska vidět, chci abys mi to řekl ještě jednou, do očí.“ Zněl nadšeně. Ale co na tom bylo tak skvělýho? Že mě teď bude mít na krku asi dalších 50 000 let?
Upřímnou soustrast, Riley Stylesi.
„Dobře. Zastavím se za tebou.“ Rozloučili jsme se. Položil jsem mobil a dál vyřizoval ty nesmysly. Fakt mě to nebavilo.
„Scotte?“strčil do kanclu hlavu jeden chlápek. Ani jsem pořádně nevěděl, jak se jmenuje. Myslim, že Justin, nebo tak nějak… možná?
„Co?“podíval jsem se na něj.
„Máš tady návštěvu.“
„Koho, kdo mi sem zas leze, já pracuju…“brblal jsem a předstíral, že je pro mě děsně důležitý vyřídit ty kraviny.
„Jasně, to ti tak věřim. Je to nějakej Trace.“
Á, doprdele. Trace? Há, děvko, jde tě vydírat…
„Fajn, ať sem teda jde.“pokynul jsem mu, aby vypadnul. Tohle bude ještě krutý.
„Ahoj, zlatíčko.“přitančil ke mně Trace a snažil se mi dát pusu.
„Jdi di voblizovat někoho jinýho. Jsem zadanej.“odstrčil jsem ho.
„Aháá, ale když jsi neměl koho vojet, byl jsem ti dobrej.“poznamenal.
„byl jsem na sračky a tys byl po ruce. Byl to vliv okamžiku, nezávazný. Nevim, co chceš.“zabručel jsem a nedíval se na něj.
„Tak hele, jestli nechceš, aby se ten tvůj malej fracek nezověděl, jaká si běhna, lásko, tak mě budeš hezky poslouchat.“
„Snažíš se mě vydírat?!“vyštěknul jsem. „Vydírat mě? To si děláš prdel, ne?“
„Co by asi Riley řekl, kdyby věděl, jak divokej umíš bejt v posteli s jinýma? Mohl bych mu náš sex popsat do každičkýho detailu, co by na to asi řekl?“
„Ani se k němu nepříblížíš!“Měl jsem co dělat, abych mu jednu nestřelil.
„Ty ho miluješ, viď? Jestli neuděláš, co budu chtít, tak nejenže mu všechno řeknu, ale připravim tě o něj. Je to hezkej kluk, mohl bych si ho nechat.“
„Takovýho zmrda, jako jsi ty, chtít nebude. On je můj!“ Můj pohár trpělivosti přetekl. Trace koupil jednu mězi oči. Chytnul se za rypák.
„Tak ty nejenže chceš přijít o tu svojí pichnu, ještě chceš mít na krku obvinění? Dávej si bacha, co děláš, miláčku.“zavrkal a odešel.
„Tracei, stůj!“vyběhnul jsem za ním. Otočil se a podíval se na mě.
„rozmyslel sis to?“
„udělám vše pro to, abys Rileymu nijak neublížil.“objasnil jsem.
„Bude tě to něco stát. Pár nemalých částek a taky pár privilégií, toť vše, co chci.“
„Kolik?“chystal jsem se mu vypsat šek.
„Padesát tisíc.“ Vyvalil jsem oči.
„Ty… No dobře. Tu máš, obludo.“narval jsem mu ten šek div ne do chřtánu a vrátil se zpátky.
Snad mu nic neřekne…
Zíral jsem do zdi a zuřil jsem.
Poprvý v životě někoho opravdu miluješ a takovejhle zmetek ti ho chce vzít. Ne! To se nestane! I kdybych měl Trace zabít, na Rileyho mi nešáhne.
Zbytek dne jsem jen tak přežíval. A jakmile se blížila čtvrtá hodina, nechal jsem úniky únikama a běžel za Rileym.
Dokud to jde, budu s ním…
Komentáře
Přehled komentářů
Jak pro klid mojí duše?! Tuhle povídku má dopředu načtenou tolik lidí, jenom já si prostě musim čekat... seš zlá..
Hey, jako
(Lilith, 18. 1. 2013 23:40)