Jdi na obsah Jdi na menu
 


Minato and itachi

11. 12. 2012

 

„To něco by ti to mohlo říkat častěji,“usmál se Itachi a šel si umýt ruku do nádoby s vodou. Pak se vrátil k posteli a začal princovo tělo zahrnovat polibky. Minato cítil, jak je Itachi rozpálený přes tenkou látku kalhot. Tiskl svou pánev k té jeho a požádal Itachiho, aby to už déle neprotahoval.
„A bude to bolet?“podíval se Itachimu do obličeje, který byl rudý vzrušením.
„Trošku. Ale řekni mi : věříš mi? Možná nejsem nejlepší ukázka ctnostného člověka, ale miluju tě a nikdy bych neudělal nic, co by ti ublížilo.“
„Samozřejmě, že ti věřím.“ Usmál se. Itachi chytil lem kalhot a stáhnul je. Pak se bez váhání sklonil k princovu klínu a uchopil jeho  penis, který následně vzal do úst. Jazykem obkroužil špičku a pokračoval ke kořeni. Jenže se dostal do půlky a dál už nemohl. Znovu se tedy vrátil ke špičce, chvíli tam čaroval jazykem a pak zase sjel kam nejvíc mohl.
Minato z toho byl značně vedle. Ačkoliv to vypadalo, že Itachi ví, co dělá, princ se stále strachoval, že o svůj pohlavní orgán přijde. Ale když Itachi zrychlil tempo a Minato se cítil jakoby měl brzy vybuchnout, všechny tyhle myšlenky hodil za hlavu. Prohnul se v zádech a zaryl nehty Itachimu do ramenou.
„Už! Já už budu!“ Sice přesně nevěděl, co by měl být, ale věděl, že přesně TOHLE je signál k tomu, aby oznámil, že se blíží „výbuch“.
A výbuch to opravdu byl. Zatmnělo se mu před očima a v hlavě mu vybouchlo několik stovek ohňostrojů. Barvy se tam střídaly jako na běžícím páse, ale jedna se tam opakovala velmi často – rudá. Karmínově rudá. Rubínová. Jako vášeň. Vášeň, kterou zrovna Minato cítil, PROŽÍVAL ji. Vášeň, touha. Toužil, to ano. Toužil po Itachim, toužil po dalších výbuších a další rudé, jako vášeň. Touha, vášeň, … strach. Bál se bolesti. Bál se, ačkoliv cítil, že to bude dobré, že bude Itachi jemný a něžný.
Když se vzpamatoval, podíval se na Itachiho a ztěžka dýchal. „Co mám dělat teď?“
„Teď jen lež,“pohladil ho Itachi po tváři. Minato poslechl. Uchiha chytil princovy nohy, trochu je od sebe roztáhl, a vecpal se tam. Pak si Minatovy nohy položil na ramena. Minato se zvědavě pousmál a čekal, co bude dál. Tváře mu hořely. Hruď se mu prudce zdvíhala a srdce bilo jako splašené.
Itachi vnikl do Minata dvěma prsty. Ten stáhl svaly bolestí, zkřivil obličej a syknul. Itachi však dál pokračoval, přidal ještě další prst a dál si prince připravoval. „Bude to dobré, věř mi.“
„Já.. já ti věřím.“ Vydechl Minato. Uchiha ho chytil za boky, trochu si ho nadzvedl a pak do něj vnikl znovu, tentokrát však svým penisem. (pozn. Autora: uáááá, nenávidím to slovo!)
Minato se znovu stáhl, odvrátil tvář a na rty se mu dral výkřik. Itachi se na svého milence díval s obavami. „Pokud tě to tolik bolí, neměli bychom pokračovat.“
„Ale já chci! Tvrdil jsi mi, že neuděláš nic, co by mi ublížilo, tak já ti důvěřuji. Pokračuj.“ Itachi poprvé nejistě přirazil. Minato se prohnul v zádech, oči měl pevně zavřené.
„Mi-“
„Mlč! Pokračuj!“okřikl ho princ. Uchiha se ušklíbl a znova přirazil. Minato pomalu povoloval svaly a pohybování se v něm bylo teď pro Itachiho mnohem snažší. Dál se pohyboval a citil, jak si na to Minato konečně přivykl. Pootevřel oči a poprvé zasténal. Itachi přirážel a stále se díval Minatovi do obličeje. Vzrušovaly ho grimasy, které se objevovaly na princově tváři. Minato ucítil Itachiho ruku, která se ocitla v jeho rozkroku. Znovu ho začal uspokojovat.Vyvrcholili společně.
Itachi si lehl vedle Minata a dlouze se mu podíval do očí. „Bolelo tě to hodně?“
Princ zavrtěl hlavou. „Miluju tě,“špitl jen.
„Minato! Ty jsi…princ…muž…“
„Ještě před chvílí ti nic z toho nevadilo,“upozornil ho. „Tak už mi to taky řekni.“
Iatchi se usmál. „Miluju tě.“ Minato ho objal, přes oba hodil deku a usnul. Ia´tachi se na něj chvíli díval, pak ho políbil na čelo a též usnul.
Probral je křik. V princově komnatě stála služebná a na oba zírala jako na přízraky. Itachi okamžitě zrudnul a nevěděl, co má dělat. Princ se akorát na tu služebnou zamračil. „Udělej, co jsi udělat chtěla a odejdi. To, co vidíš, tě nemá co zajímat.“ Děvče jen přikývlo, položilo tác s jídlem na malý stolek a rychle odkráčelo pryč.
„Asi to za chvíli budou vědět všichni, že?“zeptal se Itachi.
„Asi ano. Ale nedovolí si o tom mluvit. Ani před námi ani před mým otcem. Teď ještě spi.“ Pak zavřrl oči a ještě pochrupoval. Itachi se usmál, vymotal se z jeho sevření a šel se umýt a obléknout. Poté sešel do jídelny. Sotva dosedl, rozrazily se dveře a v nich stál muž se stejně zbarvenými vlasy jako měl Minato.
„A kruci! Král!“proběhlo Itachimu hlavou.
„KDO JSI?!“zaburácel král. Itachi odpověděl : „Syn sira Uchihy, Itachi. Můj otec požádal vašeho syna, aby mě převychoval.“
„On!?“vyprskl král. „Ten sám se neumí chovat!“
„Nejsem stejného názoru, vysosti.“namítl Itachi, ketrého naštvalo, jaké mínění má král o Minatovi. „Udělal ze mě mnohem lepšího člověka.“
„To je teda zázrak.“utrousil král a někam oddusal. V jídelně se objevila i královna. Na itachiho kývla a mile se usmála.
„Kde je ten lenoch?“řval král.
„Drahý, je velmi časné ráno, určitě ještě spí.“cupitala za ním královna.
„Tak ať vstane!“ V jídelně se nakonec objevil i Minato. „To je v háji, Itachi, můj otec je zde, a zjevně s nepořízenou.“povzdychl si.
„Asi bych měl jet zpět k otci. Ukázat mu, co jsi se mnou udělal. Vrátím se. Slibuji!“Pak ho krátce, ale vášnivě políbil a rychle odešel.
Minato se za ním díval a pak šel za svým otcem. „Výsosti?“
„Tady jsi! Kde jsi jako byl? Co je zač, ten Uchiha?!“
„Otče… já ti musím něco říct, ale před tím chci vědět, zda mě skutečně miluješ.“
„Na hloupé dotazy neodpovídám!“zamračil se král.
„Otče, jen se ptám, jestli bys mě akceptoval, ať už bych byl cokoliv.“
„Ano, jsi můj syn. Jediný. Takže ano.“kývl nakonec král hlavou. Blonďák se pousmál. „Otče, prosím, hlavně nekřič… ale ten Itachi je můj milenec.“ Královna zalapala po dechu. „Minato..“
„Matko, prosím!“podíval se na ni. „Neříkej nic!“
Král se zatvářil prazvláštně. „No, někdy nevadí mi nějakou hračku, i když je to muž, ale což..“
„Ne, tati, tys mě nepochopil! Já ho MILUJU.“zavrtěl Minato hlavou. „Chci s ním strávit zbytek života.“
„Ty musíš vládnout a mít potomky!“
„Bez něj já nechci žít, budeš si muset najít jiného dědice!“řval Minato a v očích ho pálely slzy. „Aspoň jednou mi dovol být sám sebou! Akceptuj mě, ASPOŇ JEDNOU!!“
Královna tiše vzlykla. „Chtěla bych vnoučata..“
„Ale já ti je NEMŮŽU dát! Sama víš, že dva můži nemůžou počít potomka! A já se s nikým jiným milovat nebudu! Po včerejšku patří moje tělo jen Itachimu!“
„Tos neudělal!“zděsila se. „To ne…! On pošpinil tvoje tělo?“
„Já chtěl, aby na něm zanechal svoji stopu! A abys věděla, matko, bylo to nádherné!“byl tak naštvaný, že ani pořádně něvěděl, co říká.
Až teď si všiml, že jeho otec doposud mlčí.
„Otče?“podíval se na něj. Král měl zamyšlený výraz.
„Dobrá, jsi homosexuál. Miluješ toho cápka… miluj ho, proč ne? Ale pořiď si dědice. Je mi jedno, jak to uděláš, chci vnuka nebo vnučku. Tvou krev, jasné? Jinak si ho miluj jak chceš.“ Minato pochopil, že rozhovor skončil.
O měsíc později:
„Minato!“
„Itachi!“ rozeběhl se k němu a vtiskl mu dlouhý, vášnivý polibek. „Mluvil jsem s otcem.“
„Ano?“přimhouřil Itachi oči. „A?“
„Můžeme být spolu, ale musím si najít nástupce….“
„Najít nástupce?“
„Pořídit si potomka.“objasnil Minato. „Ale nevím jak. O ženě, která by mi porodila dítě….
„jednu takovou znám!“rozzářil se Itachi.
„Minato, tohle je Kushina,“řekl Itachi za tři dny. „Má lehkou pověst, ale chce vstoupit do kláštera a před tím ještě udělat pár dobrých skutků. A TOHLE je ten nejlepší skutek!“
„Ale Itachi já nedokážu…“
„Představujte si tam jeho,“špitla rusovláska. „Mějte zavřené oči, nedívejte se na mě.“
„Dělej to, co jsem dělal já.“řekl ještě Itachi a odešel z pokoje. I jemu se příčilo, že by měl Minato spát s tou dívkou…
                „Zavřete oči. Teď už tady nejsem já, ale Itachi. Líbáte jeho, pokládáte ho na postel. Zbavujete se oblečení… a teď jste v něm….“šeptala Kushina. Minato nechal oči zavřené celou tu dobu a i poté, co skončili a Kushina se oblékala. „Myslím, že to zabralo.“usmála se na něj a odešla.
Itachi nakoukl do Minatovy komnaty. „Ty se neoblečeš?“
„Ne, chci se s tebou pomilovat.“vztáhl k němu ruce. Itachi byl v mžiku u něj. Líbali se, hladili a nakonec je Itachi spojil v jedno. Pohybovali se jako jedno tělo. Vzdychali a sténali jako jeden. Pak oba vyvrcholili. A celé to ještě dvakrát zopakovali…
„Je těhotná!“běžel Minato k Itachimu, který seděl v knihovně a četl Shakespeara.
„To je skvělé, lásko!“
„drahý, co se děje?“ Všiml si minato, že je Itachi smutný a leskly se mu oči.
„Můj otec umírá. Musím za ním jet.Bude ještě rozdělení majetku mezi mě a mého bratra. Vrátím se.“
„Věřím ti. Ozvi se mi, pošli posla, cokoliv. Jen abych věděl, že jsi vpořádku.“sklopil hlavu. Itachi ho políbil na čelo a pak odešel do stáje pro koně.
Minato osaměl. Sedl si do křesla, kde byl ještě před chvílí Itachi a podíval se na knihu, kterou tam nechal. Byla otevřená.

‚Svlec to jméno! A místo něj, jenž není částí tebe si vezmi mne!‘
‚Pravda, ani kapku mi tu nenechal. Tak tedy budiž. Dýko! Zde je tvá pochva, zde si zrezivěj!‘

„Itachi….“zaklapl Minato knihu. A pak se rozplakal. Zase ho opustil.
„Minato, jedu s tvou matkou na další jednání. Do měsíce jsem zpátky.“
„Hodně zdaru.“zahuhlal a když osaměl, znova plakal.
Itachi jel na koni jak nejrychleji mohl. Asi po dni ho dohoněli nějací jezdci.
„Vaše výsosti!“vyjekl Itachi. „Děje se něco?“
„Nech Minata na pokoji! To jen kvůli tobě je takový!“
„Díky mně je sám sebou! Díky mně se konečně cítí milovaný, když mu lásku nedokázali dokázat rodiče!“prohlásil Itachi a rychle pokračoval v cestě.
„Pro jeho dobro a štěstí, nech ho.“
Itachi si nepřál nic víc, než aby byl princ šťastný. Takže i když mu to trhalo srdce, souhlasil.
„Už porodila?“stepoval Minato před tou místností. Gaara zavrtěl hlavou.
Osm měsíců byl Itachi pryč. Nepřijel a ani se neozval jak slíbil. Co se stalo? Děly se samé nehezké věci. Opustil ho jediný člověk, kterého miloval, zemřel mu otec. Zemřel v boji. Čestně a se ctí. Ale to bylo stejně jedno, protože byl mrtvý…
„Je to chlapec!“zvolal Gaara a Minato si od něj vzal ten uzlíček. Vypadal jako on.
„Jak se bude jmenovat?“zeptala se Kushina.
„Pojmenuj ho ty.“navrhl Minato.
„Co třeba Naruto?“usmála se Kushina.
„Skvělé, to se k němu moc hodí… Naruto.“
O rok později:
Minato ležel na zemi a hrál si s Narutem. „Kdepak asi máme toho našeho druhého tátu, viď Naruto?“řekl a pohladil ho po buclaté tvářičce.
„Tá-a?“plácl svou ručku Minatovi na čelo.
„Ano, já jsem tvůj táta,“kývl hlavou Minato.
„Tá-a?“ukázal Naruto na dveře.
„Táta odešel.“kývl hlavou znova.
„Tá-a!“zase plácl do Minatova čela.
„Fajn, fajn, jsem tady, nikam jsem neodešel.“zasmál se, když v tom se rozrazily dveře a v nich stál udýchaný Gaara. Jen kývnul hlavou a Minato vyskočil na nohy. „Pohlídej Naruta! Tak za dvacet minut ho tam přines…Bože!“vyběhl ze dveří jako neřízená střela. Prohraboval si vlasy a snažil se upravit. Ruce se mu klepaly a v ústech měl sucho. V břiše cítil podivné chvění.
Běžel skoro přes celý zámecký komplex, když uviděl druhou postavu. Ta se taky dala do běhu.
A najednou se už oba váleli po zemi a líbali se. Ani jeden nemohl přestat.
„Kde jsi byl?“
„Už jsem to nemohl vydržet Minato! Miluju tě tak moc, že jsem porušil nakázání tvé matky a jsem tady, s tebou!“vykřikl.
„Nakázání? Jaké?“
„Že se s tebou už nikdy nesmím vidět. Ale jsem tady protože běz tebe nemůžu žít.“
Zase se líbali. Dívali se na sebe s takovou láskou a opatrně se jeden druhého dotýkali, jakoby se báli, že by se ten druhý rozplynul.
Ozvaly se kroky a Gaara jim nesl Naruta.
„To je on?“vypískl Itachi. Minato přikývl.
„Je krásný po tobě.“zazubil se Itachi. Naruto k němu natáhl ručky. „Má-a?“podíval se na Minata s rukama nataženýma k Itachimu. Všichni se začali smát.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář