Save Me Once Again #2
Druhý den byl divný. Nikde jsem Darwena nemohl najít.
„Je někde pryč,“zamumlala Antoinette. Jen jsem si posmutněle povzdychl. To, co se v noci stalo… něco to se mnou udělalo. Asi jsem se do něj skutečně zamiloval a to jsem mu musel říct.
„Nevím, kdy tu bude Axele. Opravdu netuším. Ale – Stalo se v noci něco?“
S úsměvem jsem jí převyprávěl, co se stalo. Oči jí jen zářily. „Řekl ti, co se tehdy stalo?! Ne, neříkej mi co.. jde o to, že tohle je úžasné! Jsi úplně první tvor, co to ví! Musí tě milovat, jinak si to nedokážu vysvětlit.“ Jen jsem se usmíval jako měsíček na hnoji.
Najednou klaply vchodové dveře. Darwen. Srdce mi tepalo až v krku.
„Ahoj.“usmál se na mě. Vypadal hrozně unaveně.
„Ahoj.“ Přiskočil ke mně. „Něco se děje?“
„Ne. Neboj.“chytil mě kolem pasu a políbil mě. „Mohl bys mě na chvilku nechat samotného s Antoinette?“
„Jistě.“kývl jsem hlavou a oddupal k sobě do pokoje. Tam jsem se zastavil, pootevřel dveře a poslouchal.
„Tak mu to řekni! Pochopí to.“šeptala Antoinette.
„Nemůžu. Vůbec nemám jeho city jisté a tohle by znamenal konec.“
„Ale ne ne. Bráško, řekni mu to. Bude to lepší, než když to budeš tajit.“
„Musím to tajit! Copak to nechápeš? Miluju ho, takže to musím tajit.“
„Nechápu tě.“odfrkla si Antoinette.
„Axele.“objevil se najednou Darwen těsně přede mnou a mračil se.
„Eh..ahoj.“zablekotal jsem přihlouple.
„Proč mi to děláš?“povzdychnul si a společně se mnou vešel do mojí ložnice.
„O kom jste se to bavili? O mně? Co mi máš říct?“
„To nebylo o tobě.“zamumlal s hlavou složenou v dlaních.
„NE? A KOHO TEDA TAK MOC MILUJEŠ, HM? A CO JÁ? MNĚ JAKO NEMILUJEŠ NEBO CO?!“vztekal jsem se. Darwen mě popadl za ruku, strhl mě k sobě a začal mě líbat. Ne něžně jako v noci, ale hladově, vášnivě, vztekle.
„Skvěle voníš.“zamumlal mi do krku. „Cítim tvoji krev. Mám hlad.“
„Napij se.“odhrnul jsem si vlasy a nastavil mu šíji.
„Ne, Axele. Tohle nesmím.“zavrtěl rázně hlavou. Nesmlouvavě jsem se na něj podíval a nacpal se mu přímo pod nos. Zhluboka se nadechl, vytřeštil oči a pak jsem už jen cítil nepříjemný tlak, jak se jeho špičáky prodíraly skrz moji kůži. Jakmile ve mně byl až nadoraz a poprvé si loknul, projel mnou neskutečně zvláštní pocit. Čím víc pil, tím vzrušenější jsem byl. Hlava se mi nemotala, ani nic takového. Jen se ve mně probudila touha. Touha po Darwenovi, jeho těle, jeho polibcích a jeho vlastní krvi.
Škubnul hlavou, aby ze mě dostal svoje špičáky. „tvoje krev je úžasná.“zašeptal a otřel si ústa. „Voní jako růže a chutná jako med.“
Jeho pohled najednou padl na moje kalhoty. „Axele?“
„To jsi se mnou udělal ty.“špitnul jsem. Jen se usmál. „Ale s tímhle ještě počkáme. Jestli chceš, můžeš se napít mojí krve. Ono tě to trošku uklidní.“ Nastavil mi ruku. Sklonil jsem se k ní a chtěl se zakousnout, jenže jeho kůže byla jako beton. Vypadala sice, že není pevnější než papír, ale zuby jsem si na ní mohl vylámat.
„Počkej, takhle to nepůjde.“ Jemně mě od sebe odstrčil. Pak se zakousnul do vlastní ruky a trhnul hlavou. Oderval pěkně velký kus. „Pij, dokud se ta rána nezačne sama zacelovat.“řekl okamžitě já se rychle přisál k jeho ruce. Jeho krev chutnala jako víno. Hořkosladká, s omamným účinkem. Že mě to uklidní? Naopak!
„Co jsi zač?“zeptal se Darwen, když jsem se odtáhl (rána se totiž zacelila, jinak bych k němu byl přisátý na věky) a on viděl, že mám „problém“ ještě větší, než předtím. „Incubus?“
„Ne.“zavrtěl jsem hlavou. „jsem prostě kluk, no. Chci to.“zavrčel jsem na něj. Jen překvapeně zamrkal. „ne. Jestli mě miluješ, počkáš.“
„Chováš se jako panic.“
„Já a panic?“začal se smát. Doslova se smíchy lámal v pase. „Já jsem všechno, jen ne panic.“
Tak nějak mě to mrzelo. Ale na druhou stranu, je starý sedm set let, tak co jsem jako čekal?
„Počkáš?“přerušil tok mých myšlenek.
„No jó furt.“odfrkl jsem si.
„Takže mě miluješ?“
„To nikdo neřekl! Zas tolik si nefandi.“ Ne, já nejsem zamilovaný do chlapa – upíra. Jen jsem dlouho nikoho neměl a on ten sex za nějaký čas stejně chtít bude, ale to neznamená, že ho miluju. Já NEJSEM teplej.
„Já tebe ano.“přitiskl se ke mně. Usmál jsem se . „Já vím. A jsem rád, že to tak je.“
„Opravdu?“ Líbal mě na krku a já si byl na milion procent jasný, že k tomu stejně dneska dojde. A mohl kecat to svoje „Počkáme“ jak chtěl, stejně spolu skončíme v posteli.
A abych tomu dopomohl, dostrkal jsem ho k posteli a hupsnul na něj. Jak to nečekal, tak ztratil rovnováhu a padli jsme oba na postel.
„Axele.“usmál se. „Ty jsi pošuk.“
„Udělej mi to.“zašeptal jsem mu do ucha. Na to neodpověděl. Jeho výraz ztvrdl. (A nejen výraz, hádám) Už se ani nesmál, ale ani se nemračil. „Fajn!“ Chytil límec mojí košile a jediným škubnutím ji ze mě strhl. „Ale nebudu něžnej, jak jsem to původně plánoval.“
Jako by mi najednou všecko došlo, odskočil jsem od něj, obul si boty a šel pryč.
„Axele! Počkej! Kam si myslíš, že jdeš?“
„Pryč od tebe.“
„Cože? Proč?“ Jenže já u něj prostě nechtěl bejt. Ne, když jsem si uvědomil, že jsem doposud byl normální, ale pak jsem potkal JEHO. Je to chlap, propána! A já po něm toužím, chci ho líbat, chci ho v sobě. To přece není normální! Udělal ze mě něco, co jsem nechtěl. ‚
Zamiloval jsem se. Po tak krátký době, a ačkoliv ho neznám, ale je to tak. Hajzl jeden upířáckej!
Zalezl jsem do pokoje, ve kterém nikdo nebyl a asi nikdy nebude, a zalezl za obrovskou postel, takže mě nebylo vidět. Naštvaně jsem se podíval na svoje kalhoty, které v rozkroku div nepraskaly ve švech. Rukama rozklepanýma touhou a vztekem jsem si rozepnul kalhoty a stáhnul si je i s boxerkama ke kotníkům. Pak jsem si chytil penis a začal si pomalu honit. Opřel jsem se hlavou o stěnu za mnou, rozkročil se jak nejvíc to šlo a vzdychal, jak levná dáma. Zvřel jsem oči a představoval si místo svojí ruky Darwenova ústa.
„Axele?“ozval se nade mnou. Leknutím jsem úplně nadskočil.
„Darwene. Prosím, odejdi.“ Nechtěl jsem, aby mě zrovna ON viděl polonahého.. a v téhle situaci.
„Ne. Chci tě u toho pozorovat. Pokračuj, jako bych tady ani nebyl.“
„ne!“začal jsem se oblíkat.
„Jsi stále ještě vzrušený.“
„No nepovídej,“utrhl jsem se na něj. „Je to tvoje vina. Udělal jsi ze mě teplouše.“
„Co jsem z tebe udělal?“nechápal.
„homosexuála.“ušklíbl jsem se. „Při pohledu na tebe se mi postaví, představuju si, jak to spolu děláme, ale mě to štve, chápeš! Nechci takovej bejt.“
Darwen si mě k sobě přitáhl. „Tak se spolu vyspíme a uvidíme, jak to potom budeš vnímat, ok?“
Jen jsem kývnul hlavou. Nechtěl jsem dál slovíčkařit, potřeboval jsem ho.
Položil mě na postel, zbavil mě kalhot i boxerek a klekl si mezi moje rozevřená stehna. Usmál jsem se. „Ocenil bych nějakou předehru.“
Z hrdal se mu vydralo zakňučení. „Tak dobře. Co tě vzrušuje? Pověz.“
„Tvoje krev. A to, jak ty mě saješ krev,“zamumlal jsem tiše.
Zabořil si tesáky hluboko do ramene a trhnul hlavou. Vyplivl kus vlastní tkáně a nastavil mi rameno. „Pij.“ Poslechl jsem. Jeho krev byla úžasná. Ucítil jsem jeho zuby jak projíždí mým krkem. Pili jsme ve stejném rytmu, tiskli se na sebe. Najednou se trochu odtáhl. „je mi to hrozně líto, Axele.“
„Co je ti líto?“zeptal jsem se a hned se zase zabořil do jeho ramene.
„Myslel jsem, že tě toho ušetřím. Ale jsi až moc… chutný.“ Znovu se dlouze napil. „Je mi to tak líto.“
Došlo mi, o čem mluvil. Ale stejně mě překvapilo, když jsem začal ztrácet vědomí. Víčka se mi zavírala. „Nevadí mi to.“vzdychl jsem ještě, než jsem se ponořil do nekonečné tmy.
Probral jsem se ve svojí posteli, u sebe doma. Tohle byl sen? Jen sen… díky bohu.
Podíval jsem se na mobil. Hlásal šest hodin, což pro mě znamenalo jediné : vstávat do školy. Oblékl jsem se, umyl a celkově se připravil do školy.
Sedl jsem si na svoje místo. Vedle mě obvykle nikdo neseděl. Ale dnešek byl výjimkou. Někdo s kapucí přes hlavu, která mu zakrývala obličej, černé oblečení. Jakmile jsme vedle sebe seděli, začalo mě něco pálet na krku. Sáhl jsem si tam a nahmatal dva malé strupy, které byly skoro těsně vedle sebe.
„Ahoj, jsem Axel. Jsi tu novej?“zeptal jsem se toho kluka. Otočil se a zíral na mě černýma očima… a nebo měl jen tak rozšířené zornice?
„Jo, jsem tu novej…“ rozvalil se na židli. „A jmenuju se Darwen, těší mě.“podal mi ruku a usmál se.
...
(Lilith, 26. 7. 2013 14:49)