BLOODY SHARD

Ani už nevím, jak jsme se dostali do postele. Jen vím, že jsme tam byli a že nás ráno probudila jeho máma. Naštěstí jsme každej ležel na jiný posteli, takže neměla důvod pojmout sebemenší podezření.
„Jacku? Vyspal ses dobře? Máš hlad?“ Otočila se na Noaha. „Dělej a vstaň, pomůžeš s koňma.“
„Já to udělám s Noahem a vy si s panem Benettem odpočiňte.“vyhrkl jsem okamžitě. „Jinak, vyspal jsem se dobře a hlad trošku mám.“
„Ty máš hlad víc, než jen trošku.“zamračil se Noah.
„No tak, Noahu! Nenuť ho do ničeho!“
„Jakýpak nucení! Vždyť váží padesát kilo, mami! Musí přibrat!“
„Padesát jedna,“opravil jsem ho nabroušeně. Kdo mu dovolil, aby všude rozhlašoval, kolik vážim?!
„Noahu, já vím, že ho máš rád, ale když ho budeš nutit do jídla, tak mu to nepomůže. Na tohle se musí pomalu.“ Podíval jsem na ni jako idiot. Taky se na mě podívala a usmála se. „nejsem slepá, ani hluchá. Ale před Rose budu němá.“
Noah si odkašlal a přitáhl tak na sebe její pozornost. „Jak?“
„Jak to vím?“
„Přesně.“vydechl jsem.
„Tak zaprvé jsem si všimla, jak na sebe koukáte. Taky jsme se tak na sebe s tvým otcem koukali, Noahu. No a… slyšela jsem vás.“
„Slyšela?“podivil se Noah.
„Dnes v noci. Vy jste to asi v afektu nepostřehli, ale ta postel vrže. A vrzání v pravidelných intervalech už mi bylo lehce podezřelé. A pak jsem vás slyšela, jak jste se spolu bavili a dala jsem si jedna a jedna dohromady.“
Zrudnul jsem. Noah taky. „Mami…“
„Nechci od tebe vysvětlení. Co já vím, třeba je to pomsta Rose za to, že čeká dítě s jiným. Rozhodně vás podporovat nebudu, ale taky nic neřeknu. Chápu, že jsi na Rose naštvaný Noahu, ale pořád je to tvoje žena. Pokud máš rád tady Jacka, tak to s ní radši ukonči.“
Ani jeden jsme nevěděli, co říct. Já byl v naprostém šoku. Myslel jsem, jak jsme nenápadní. Pokud si toho všimla paní Benettová, tak je možné, aby si toho všimla i Rose…. Proboha, jen to ne!

Domů jsme se vrátili ještě ten den. Rose nebyla doma.
„Chci si s tebou promluvit.“přišel za mnou do pokoje Noah.
„Povídej.“ Běhal jsem po pokoji a dělal, že hledám něco děsně důležitého.
„Jde o náš vztah.“ Zastavil jsem se. „Co s ním?“
„myslím, že by bylo lepší ho ukončit.“povzdychl si.
„Jo, to by bylo.“kývnul jsem hlavou. „Jestli to je vše, támhle jsou dveře. Měj se.“
„Počkej,“chytil mě za rameno. „Nedomluvil jsem. Lepší by to bylo, ale já dělal vždycky jen ty špatné věci. Takže se s tebou nerozejdu. Ale nevím, jak se šetrně zbavit Rose.“
Podíval jsem se mu do očí. „Chceš zahodit roky manželství kvůli někomu, koho ani neznáš?“
„Jak můžeš říct, že tě neznám?“podivil se Noah.
„neznáš mě.“mumlal jsem, Chytil mě kolem krku a přitáhl mě k sobě, naše čela se opírala o sebe. „Znám tě.“
„Neznáš.  Nevíš o mě nic. A navíc, Rose miluješ. Miluj ji dál. Vychovávej s ní to dítě, pokuste se o další. Žij normální život. Měj dědice.“
Prohrábl mi vlasy. „nech toho. Teď už to nejde. Už nemůžu žít, aniž bych tě měl u sebe. Miluju tě, Jacku. Je to šílený, trapný, divný, já to vím. Vím to všecko. Ale miluju tě.“
„Nemel nesmysly.“ Zrudnul jsem. „ty… ty mě nemiluješ. Já jsem kluk, proboha!“
Vzal mě za ruku a položil si ji na levou část hrudníku. Cítil jsem, jak jeho srdce rychle tepe. „Noahu… je na to moc brzo.. nevíš, co říkáš.“
„Tak mi alespoň ty řekni, co ke mně cítíš.“zamumlal.
„Nevím. Promiň.“sklopil jsem hlavu. „Omlouvám se, ale…“
„To je jedno.“pustil mě.
„Slova jsou k ničemu.“ Poznamenal jsem. „Jestli ti jde o tohle.“
„Jacku, je jedno, jak jsou tvé city silné. Dokud o nich někomu neřekneš, nemají žádnou cenu.“ A s tímhle odešel z pokoje. Jenže on nechápe, jak je trapné, říkat takovéhle věci nahlas! Muž jinému muži…!
Vzal jsem si věci na spaní a šel se vysprchovat. Ale ve sprše jsem zjistil, že mi došel sprcháč, tak jsem si chtěl jít do druhé koupelny pro jiný. A v té koupelně byl Noah. Stál ke mně otočený zády a přes tekoucí vodu mě asi ani neslyšel vejít. Chvíli jsem se na něj díval, na jeho tělo. Pak jsem se usmál, hodil svoje věci na zem, otevřel dvířka od sprchového koutu a vlezl k němu. Noah se polekaně otočil a když mě spatřil, povytáhl obočí a usmál se. „Co tady děláš?“
„Jdu se s tebou vysprchovat.“odpověděl jsem mu a natisknul se na něj.
„Ne, neblbni. Rose se může každou chvíli vrtátit.“zamračil se najednou. „A vůbec – proč jsi doopravdy tady? Myslel sis, že když mi teď vlezeš do sprchy a rozdáme si to, tak bude všechno okay? Že mi to bude potom fuk?!“
„Tak zaprvé,“zamračil jsem se tentokrát já. „Já jsem neprišel si to s tebou rozdat. A zadruhé – pro mě je tohle dost důležitý. Chci ti to říct ve vyjímečný situaci. Mám tě rád, ale řikam pořád ‚miluju tě‘ je trapný a taky by to mohlo bejt neupřímný. Ne. Tohle já nechci.“
otočil jsem se, vylezl ze sprcháče, vzal si ve skříňce nad umyvadlem nový sprchový gel a zabalenej do ručníku jsem i se svýma věcma odešel do svojí koupelny.
Po sprše jsem si lehnul do postele a vzal si do ruky knížku. Najednou mi zazvonil mobil.
„Ahoj tati.“
„Ahoj, Jacku.“ozval se ochraptělým hlasem. „Jak se daří?“
„Vcelku dobře.“odvětil jsem.
„Jak se má Rose?“
„Těhotně.“ušklíbl jsem se. A pak mi to došlo a já si bezúčelně zakryl pusu. To jsem ale debil!
„Prosím? Ona se nechala uměle oplodnit nebo co?! A Jacku, chci slyšet pravdu!“
Rose mě zabije….
„Je vdaná.“
„Cože?! Doufám, že si děláš srandu, Jacku! A jestli jo, tak je to pěkně hloupý vtip!“
„Tati… Ona je vdaná a čeká dítě.“
„Tak a dost! Zítra jsem tam!“
„Tati ne! Nech toho! To je její život, do toho se nepleť!“ začínal jsem sám sebe pěkně proklínat.
„A ty se zas nepleť do tohohle. To je mezi mnou a tvou sestrou!“zařval táta do telefonu a položil mi to.
„No, do pí*i.“zaklel jsem. Pak jsem vstal a vyletěl z pokoje, během po schodech, a… pád ze schodů nebyl původně v plánu.
„Jacku! Proboha, kolikrát jsem ti řikal, abys neběhal po schodech?!“
„Milionkrát? Říkáš mi to furt.“zaúpěl jsem a pokusil se vstát. Spadnul jsem přímo na obličej a z nosu mi vystřelovala bolest do celého těla. A na zemi byla dokonce malá louže krve. Maličkatá, ale byla tam.
„Ukaž mi ten nos.“chytil mě Noah za hlavu a natočil ji k sobě. „To je zlomený. Pojď, vezmu tě na pohotovost, ty nešiko.“
„Spíš střevo, podělal jsem, co jsem mohl.“
„jen jsi upadl, co by si tím podělal?“zeptal se, zatímco odemykal auto.
„Volal mi táta.“začal jsem pomalu. Bolestí mi snad tuhly i rty! „A já se prokecl.“
„O čem?!“podíval se na mě vydešeně.
„O tobě a o Rose, o jejím těhotenství…“ A nakonec jsem se velmi mužně rozbrečel. „Tak moc mě to sere.“
„To bude dobrý, to se vyřeší.“
„Ale já teď mluvim o tom nosu. Děsně to bolí!“
Noah se zasmál. „Pojď sem ke mně.“ Zajel na odpočívadlo, odepnul si pás a objal mě. „I tohle bude dobrý. A co ty víš, třeba nám to pomůže dostat se z toho milostnýho trojúhelníku.“
„Co? Ten nos?“
„Ne, to prořeknutí, ty trumbero.“pohladil mě po vlasech. „A teď tě už radši zavezu do tý nemocnice. Teda máš to pořádně nateklý.“
„Musím vypadat příšerně.“
„Mně se pořád líbíš.“ujistil mě. „A jak ti to jde s tloustnutím?“
„Zatím nevím, nevážil jsem se.“Zamumlal jsem a pak se rozkašlal tím hnusným kašlem. „Jacku? Je ti něco?“
„Ne, je to dobrý.“
„To máš z toho tvýho kouření.“ Pomohl mi z auta ven.