Jdi na obsah Jdi na menu
 


My Mistake numero Trois

18. 10. 2013

Probral jsem se asi v sedm. To se ze mě stala Šípková Růženka nebo co, že pořád spím?
Posadil jsem se a chvilku tupě zíral na zeď před sebou. Zalezl jsem do koupelny, umyl si obličej, a nakonec vlezl do sprchy.
Jedna z mých chyb je, že si ve sprše MUSÍM zpívat. Prostě musím, je to jako reflex, a když přestanu, do půl minuty zase nevědomky začnu. A tak jsem si začal, velmi nahlas, abych přeřval tekoucí vodu, zpívat S&M od Rihanny. Ještě jsem se u toho kroutil a natřásal. Aspoň, že mě nikdo neviděl….
Jenže nejde říct, že by mě nikdo neslyšel. Když jsem sešel do jídelny, seděla tam Rose s Noahem a oba při pohledu na mě vyprskli smíchy.
„Co je?“ošil jsem se. Bleskurychle jsem zkontroloval, jestli je na mě všechno v pořádku. Bylo. Tak čemu se smějou?
Noah se zvedl ze židle, prošel kolem mě a potichounku si zpíval „Cuz I may be bad, but I’m perfectly good at it. Sex in the air, I don’t care, I like the smell of it. Sticks and stones may break my bones but chains and whips excite me“.
A to už mi došlo, oč tady beží. Zrudl jsem, vykulil oči a přimrzl na místě.
Rose na mě uličky mrkla. „Já vždycky věděla, že vybočuješ z průměru, ale fakt se ti líbí S&M?“
„ne! Je to jen písnička… Proboha, vy jste ale blbý.“
„Za to se ale nemusíš stydět, Jacku. Každej jsme nějakej.“pronesl Noah.
„Trhněte mi nohou. A i kdybych byl sadomasochista, co by ste s tim udělali?“
„Sehnali ti někoho, komu to nebude vadit.“zazubila se Rose.
„Myslim, že je moje věc, s kym co budu dělat. A můžu se klidně zachovat jako ty. Klidně si i někoho vezmu a neřeknu o tom nikomu ani slovo.“
„tak to by stačilo, Jacku.“
„Ne, to by teda nestačilo! Dejte mi pokoj.“ Otočil jsem se na patě a vyšel z baráku. A šel jsem. Prostě furt dopředu… za nosem.
Byla mi zima a začala mě bolet hlava. Navíc jsem to v tom městě vůbec neznal. Tak co jsem to sakra udělal?
Sednul jsem si na lavičku a klepal kosu. Nakonec jsem se i snížil k tomu, že jsem vyndal mobil a zavolal Rose.
Nejdřív na mě děsně řvala a pak se mě div ne s brekem ptala, kde jsem, ať jí to jako popíšu.
A tak jsem mluvil, i když pusa mi mrzla. Do pěti minut u mě zastavil Noah.
„Nasedni si.“poručil mi chladně. Kde je ten věčně usmívající se maník?
Prkenně jsem nasedl do auta a dejchal si na ruce, jak jsem je měl zmrzlý.
„jsi normální? Vyběhnout ven jen v triku? Je sice léto, ale to neznamená, že je i velký teplo.“
„No jo, ty rosničko. Mohli bysme prosimtě jet domů?“
„Jasně.“
Nastartoval a vyrazilo se. Po chvilce se zeptal: „Jacku, tojsi byl naštvanej, protože jsme se si ze tebe dělali srandu, že jsi sadomasochista?“
„Ne.. víc mě naštval fakt, že to je pravda.“vypravil jsem ze sebe. Noah si odkašlal. „Cože?“
„No, to že jsem sadomasochista. Něco na tom bude.. doufám, že ti nevadí, že o tom mluvim, ale oba jsme kluci, takže..“
„Ne, jasně že mi to nevadí. Každej máme svý. Záliby, nebo úchylky, je na tobě, jak to nazveš.“řekl strojově.
„A co je tvoje záliba?“ pootočil jsem na něj hlavu. Noah se na mě podíval a když zjistil, že ho taky pozoruju, vrátil všechnu pozornost řízení.
„No co je? Mluv! Mně to říct můžeš…“
„Jsem vysazenej na hračky.“
„Ach tak…“ trošku jsem se ušklíbnul. Ani nevim, proč jsem to chtěl vědět. Je přece nechutný vědět, co se odehrává v sestřině ložnici….
Nevadí, zapomenu na to…
Doma jsem zapadnul do obýváku, Rose mi přinesla horký černý čaj a něco k jídlu. „měla jsem strach!“
„nemáš mlíko?“zeptal jsem se a hodil si do čaje dvě kostky cukru.
„Cože? Jo, mám. Noahu, prosím podej mu ho… slyšel jsi, co jsem ti právě řikala?“
„jo, slyšel. Už nejsem malej. Šlo jen o to, že to tady neznám.“
„Tě tady zítra rád provedu, jeslti budeš chtít,“nabídl se Noah a podal mi mléko.
„Jo, to bude fajn.“usmál jsem se na něj. Taky se na mě zazubil.
Po jídle jsem všechno nádobí odnesl. Rose odešla do ložnice s tím, že je ospalá. A já zase zůstal jen s Noahem. Chvíli jsme se na sebe jen tak koukali. Pohled z očí do očí, intenzivní. Nakonec jsme se jen oba rozesmáli.
„ty nemrkáš!“
„Cože?“zatřepal jsem hlavou.
„Nemrkáš! Za tu dobu co jsme na sebe koukali jsi ani jednou nemrknul.“
„Aha.“usmál jsem se.
„Chceš si povídat?“zeptal se po chvíli.
„Můžem, no.“
„O čem?“
„Jak ses dostal ke psaní? Kde bereš inspiraci?“
„Nevím. Kde se dá. A už si nepamatuju, jak jsem se k tomu dostal. Píšu od základky.“

Konverzace pokračovala až do dvou do rána, kdy jsme se odebrali do postele…. Teda já do svojí, a on k Rose…
Nemohl jsem usnout asi jen půl hodiny, pak už jsem o sobě nevěděl.

Probral jsem se zase v úplně prázdym baráku. Žebra a noha mě trošku bolela po včerejším pádu.
Sešel jsem na snídani. Na snídaňovém baru ležel lístek, že se Noah vrátí asi v jedenáct. Bylo deset. Měl jsem pro sebe hodinu. A nevěděl jsem, jak s ní naložit. Pak jsem si všimnul, že se v obýváku válí nějaký notes. A tak jsem ho sebral, otevřel a začal číst.
„Polož to!“ozvalo se najednou ode dveří.
„To jsi psal ty? Je to pěkný.“
„Polož to, jsem řekl!“
„A ne,“zasmál jsem se a přitiskl si notes k sobě. Noah ke mně přiskočil, chytil mě za ruce a pokušel se mi je sundat z toho sešitu.
„Nedám ti to, pokud mi neslíbíš, že to někam nepošleš.“
„Já to nechci nikam posílat!“
„To je ale chyba! A nevrátim ti to!“
Skoro se mu podařilo mi ten sešit vypáčit z rukou, tak jsem si ho rychle strčil pod triko a otočil se k Noahovi zády. Popadl mě za boky, narazil mě na sebe a rukama zajel pod triko, kde popadl desky toho notesu. Já stál na místě jako přimraženej. Nakonec jsem ze sebe vypravil jen něco jako „eh“.
„To  je spona od pásku.“odstrčil mě od sebe. Nečekal jsem to, takže jsem málem upadl a taky mi z ruky vyletěl ten sešit. Noah po něm hrábnul a i s ním oddusal do ložnice. Vyplázl jsem na něj jazyk a šel si udělat snídani.
„Cereálie? Máš skoro půl dvanáctý, měl bys spíš mít už něco k obědu.“
„Já mám k obědu cereálie, no. Až to dojim a dám se dokupy, provedeš mě tady ve městě?“
„Jasně. Jdu si dodělat článek, chybí mi odstavec. Dej mi hodinu.“
„Jo, to mi vyhovuje.“vzal jsem si lžíci a začal se cpát.

Zabralo mi dvacet minut, než jsem si upravil vlasy. Dalších dvacet než jsem si vybral oblečení. A když jsem se vykolébal ke dveřím, Noah už tam stál, v perfektně padnoucím oblečení a usmíval se.
„Co je? Vypadám blbě?“
„vypadáš jako Edward Cullen.“
„Super.“zabručel jsem a chtěl jsem se vrátit.
„Kašli na to. Pojď už.“čapnul mě za paži a vytáhl mě před barák. „Tak, kam bys chtěl jít?“
„Všude?“zazubil jsem se.
„Aha. No tak na to dám dnešní odpoledne stačit nebude. Nevadí, něco ti tady ukážu.“
A tak jsme šli a mluvili a mluvili. On se pořád vyptával na moje oblíbený věci. Hudba, filmy, sport.
„Takže hudba… poslouchám skoro všechno. Mám rád Rihannu, Panic!At the disco, A static lullaby…“
„Super, kromě Rihanny vůbec nevím, o čem mluvíš.“zakřenil se Noah.
„No.. a co ty?“

Takhle komverzace pokračovala. Najednou se Noah zastavil.
„Tohle je kino. To hned vedle je divadlo. Kina tady máme celkem tři.“
„Hm.“vůbec jsem ho neposlouchal. Mnohem víc mě zajímalo to divadlo.
„Krásná budova,“prohlásil jsem.
„Jo? Líbí se ti? Patří k přednostem města.“
Nahrnul jsem se k tabuli s měsíčním programem. Noah si stoupnul za mě. „Nic moc tady není.“
„Děláš si srandu? Mnoho povyku pro nic, Eugen Onegin a Labutí jezero; tomu řikáš nic moc?“
„Byl jsi na něčem?“
„Na Oneginovi. A na Labutím jezeře, jako kluk, na baletu. Balet rád nemám, ale příběh je fajn.“
„Tadyto ale není balet, ne?“
„Ne. Vezmi mě na to! Prosíííííííím,“udělal jsem psí oči. Noah se usmál. „Proč já?“
„Sám na to jít nechci. A Rose divadlo nemá ráda.“povzdychnul jsem si. Bylo jasný, že se mnou nepůjde.
„Hele, představení bude až na konci měsíce. Tak uvidíme.“
„Noahu, řekni narovinu, že se mnou nechceš jít.“
„To jsem neřekl. Možná půjdu. Uvidíme.“
Od divadla mě div netáhl násilím. „Tady je druhé kino, hromada butiků a obchodů s elektronickýma cigaretama.“
„Pojď,“zatáhnul jsem do obchodu s cigaretama.
„Ty kouříš?“zeptal se. Jen jsem kývnul hlavou. Koupil jsem si novou cigaretu, protože moji starou jsem si nechal doma… u rodičů.
„A jakou náplň, mladý pane?“zamrkala na mě ta prodavačka.
„Hm, co tady máte?“naklonil jsem se přes pult.
„Všecko. Cola, tiramisu, cherry, malina, banán,…“ Seznam pokračoval.
„Fajn, vezmu si Colu.“přerušil jsem ji a vytáhl si peněženku. Všecko mi to hezky podala, já jí zaplatil a ona mi ještě narvala náhradní echomizer. „Pozornost podniku,“usmála se na mě.
Jen co jsme vyšli se Noah rozesmál. „Ta po tobě jela.“
„Jo, to jsem si taky všimnul.“ Hodil jsem si ty věci do kabely a šlo se dál. Prošli jsme minimálně polovinu města. Nohy mi skoro upadaly.
„Mám celkem hlad. Nepůjdem domů?“ozval se navečer Noah.
„jasně.“ Už i mě v břiše slušně jódlovalo.
„Rose už asi bude doma, co?“podíval se na mě.
„Jak to mám vědět?“přimhouřil jsem oči. Jen pokrčil rameny.

Ale ještě doma nebyla. Hodil jsem si kabelu do pokoje, oblíknul si tepláky a galaxy tričko a šel do kuchyně. Schody jsem zase seběhnul.
„Jacku!! Neběhej po těch schodech!“
„Jacku, neběhej po těch schodech..“parodoval jsem ho a vešel do kuchyně. A byl jsem knock – outovanej paprikou. „nech toho.“zasmál se Noah. Sebral jsem tu papriku a mrsknul ji zpátky po něm.
„Co budeš vařit?“
„Já? Budem vařit MY. Spolu.“
„Proč?“
„Jen tak, aby ses nenudil.“
Zhluboka jsem se nadechnul. „Tak dobře. Co to bude?“
„Asi kung – pao.“začal vyndávat věci. Celou dobu jsem mu jen koukal přes rameno. Noah trpělivě vysvětloval, co dělá. Ale já víc než to jídlo pozoroval jeho.
„Co je? Co koukáš?“ošil se.
„Tys měl dřív piercing v obočí?“zeptal jsem se ho.
„Jak to víš?“jeho ruka vyletěla k jeho obočí.
„Poznám to.“usmál jsem se.
„Fajn, je hotovo. Máš hlad?“
„Jako vlk,“zahučel jsem a netrpělivě jsem očekával, až mi podá talíř s jídlem.

Po jídle jsem se k Noahovi přitočil. „Budeš v tom pokračovat?“
„V čem?“nechápal a vzal si noťas na klín.
„V tom románu.“
„Není to román, je to novela.“prohrábl si vlasy.
„Knížka jako knížka. Budeš nebo ne?“
„Nevím. Má to cenu?“
„Nevyčíslitelnou. Je to fakt dobrý,“uznale jsem kývnul hlavou.
„Podal bys mi ten zápisník?“
„Death Note.“zahučel jsem, když jsem se natahoval přes křeslo pro ten sešit. Když jsem se zase narovnal, Noah se na mě divně koukal, ale vzal si zápisník a začal psát. A psal bez ustání asi dvě hodiny. Já ho opustil po deseti minutách. Když dokončil svoji práci, přišel do mýho pokoje a hodil mi ten sešit.
„Díky. Jsem rád, žes kvůli mně psal.“usmál jsem se na něj. Jen protočil oči a odešel. A já otevřel zápisník a začal číst. Bylo to dobrý. Bylo to sakra hodně dobrý, jako všecko, co napsal… měl by s tím něco dělat, takovýho talentu je děsná škoda. Vstal jsem a šel ho najít.
„Tak co?“zeptal se.
„Bejt holka, tak ti asi skočim kolem krku a začnu pištět jak jsi skvělej. Je to fakt dobrý. Obdivuju tě.“
Noah se začervenal a já dostal záchvat smíchu.
„hele, ty máš tetování!“všimnul jsem si. Až teď?! To jsem byl slepý nebo co?
Po pravé ruce se mu od podpaží až k zápestí táhl nějaký nápis.
„Můžu?“chytil jsem ho za ruku, jak vědma ji otočil dlaní vzůru a pokoušel se rozluštit ten text. Nakonec jsem si prstem ukazoval kde jsem, protože jsem se v tom lehce ztrácel.
„Docela mě to lechtá, mohl bys ten prst dát pryč?“řekl přiškrceně Noah.
„Ne, počkej, čtu.“ Udělal jsem na něj gestlo ve stylu „kušuj“.
„Stejně nevíš, co tam je.“zamumlal.
„Tak mi to pověz,“zvedl jsem hlavu a koukal jsem se mu tak přímo do očí. Skoro jsme se dotýkali nosy.  Posunul jsem se na gauči, takže teď už jsme se doopravdy dotýkali. Noah se na mě nechápavě díval, když jsem trošinku naklonil hlavu a pootevřel pusu.
A v ten moment jsem si kýchnul. Naštěstí jsem si ještě stihl dát ruku před pusu, abych Noaha nepoprskal, ale celá ta zvláštní atmosféra byla v tahu.
„Máš plán na zítra? Zítra je předposlední den, co jsem doma.“řekl Noah a vstal z pohovky.
„Hrozně rád bych jel zase na tu farmu.“řekl jsem a padl hlavou do gauče.
„Tak jo. Napíšu jim, že přijedem.“
„Jasně,“ neochotně jsem se posadil. Nemohl jsem se na něj ani podívat. Bylo mi tak trapně. Skoro jsem ho políbil!

„Jsi okay?“podívala se na mě Rose, když už jsem kašlal tři minuty v kuse.
„Bolí mě v krku.“odpověděl jsem a snažil se napít.
„Udělej si čaj.“poradila mi. No nepovídej Rose, tohle by mě nikdy nenapadlo.
„Já ti to udělám. Stejně sem měl v plánu udělat si to taky.“
Podíval jsem se na něj, od toho odpoledne poprvé. „Díky no.“
Noah se usmál a šel do kuchyně.
„Jsem ráda, že jste takoví kamarádi,“usmála se na mě Rose a když vešel Noah, vlepila mu pusu.
Noah ji pohladil po vlasech a podal mi hrnek s čajem. „Černej s mlíkem ne?“
„Jasně. Díky.“
„Co plánujete na zítra kluci? Já se hrozně omlouvám, že tady s váma vůbec nejsem, ale víte jak. O víkendu bysme ale mohli někam zajet, co vy na to?“
„Jo, ehm, kuck, eh..“ Další záchvat kašle. Bylo mi pěkně zle.
„Omluvte mě, jdu si lehnout. Není mi dobře. Od doby co jsem tady , jsem jak Šípková Růženka.“
A s tímhle jsem se odloudal do pokoje. Jenže jsem spát nemohl. Bylo mi hrozný horko a to jsem měl otevřený okno. Nejdřív jsem so po sprše sundal spací triko. Nakonec spací kalhoty taky zmizly a já byl v posteli jen v boxerkách.
Za normálních okolností nikdy nespím odkrytý. Ale tuhle noc jsem spal bez peřiny i bez polštáře. V jednu chvíli jsem si myslel, že si zalezu do koupelny na dlaždičky.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář