Pwp č. 4 - BMX
„Na start machři! Ukažte se!“ povzbuzoval je hlas v rozhlase, kterej se snažil o to, aby účastníci přestali drbat a konečně se dostavili na místo.
„Adame, dělej, jeď! Nehodlám potom doma poslouchat, že sem tě nedonutil jet a ty si zůstal drbat na startu…“ hodil po něm Adrian kolo a div ho kopancema nedonutil, aby se připravil.
„Vy… Adam Runok?“ ujišťoval se chlap, co vypadal jak ženská po hormonální léčbě, že nedává jeho číslo někomu jinýmu.
„Jasná věc!“ usmál se na něj. Dělal todle dycky, když byl nervózní jak prase a teď byl, protože tohle sou přece MEZINÁRODNÍ závody! Dostal svoje číslo 15 a dál se o něj nikdo nezajímal.
„Hele, myslíš, že to dáš?“ zeptal se ho ´spolujezdec´, popravdě na to, že soutěžěj za stejnou prdel Evropy, tak ho jeho ´spolujezdec´už na letišti skoro hodil pod kola jejich grypenu z doby kamenný.
„Určitě!“ podíval se na něj Adam, jako by to byla ta nejjednodušší věc jaký de dosáhnout.
„Tak se ukaž.“ Uchitnul se mu a dál se věnoval, aby vypadal jako největší machr pod sluncem.
Debil, pomyslel si Adam a zaměřil svůj pohled na Adriana, kterej mu mával z hlediště. Původně mu chtěl zamávat taky, ale to už se začalo soutěžit. Takže zaměřil svoji pozornost na to, aby odhadnul svoje soupeře a podle toho upravil svojí jízdu. Když vyjel první, co vypadal podle vzrůstu tak na patnáct, bylo to cajk, když jezdil deset minut, tak si Adam chtěl rovnou koupit lístek dom.
Na tohle nemám! Řekl si zoufale, když druhej jezdec předved ten samej výkon ne-li lepší, ten první totiž na konci neodhad poslední výskok a zadrhnul se. Sice to ustál, ale stejně mu to sebralo body.
„Už se bojíš?“ naklonil se k němu ´spolujezdec´.
„Ne…“ ale stejně měl v krku celou nohu knedlíku.
„Nezapomínej, že seš tady jenom pro to, že ten pravej má nohu v sádře, takže nepočítej, že nějak skončíš.“
„Nezáviď…“ usmál se na něj, přišlo mu, že se ho Dan akorát snaží znervóznit, aby měl jistotu, že příště Adam nepojede. Už to slyšel taky, prej Danovi stoupla sláva tak do hlavy, že se ho snažej zbavit, protože, kam jede, tam má problémy s chovánim. Popravdě, už si toho všim taky, kdyby neměli zaplacenou letenku a neletěli první třídou, tak by ho asi vykopli už na letišti v Praze.
Dál už mezi sebou nepromluvili ani slovo, oba sledovali, jak ostatní jezděj. Dan měl číslo pět a popravdě, když vyjel, už chápal, proč mu to chování tak dlouho procházelo. Byl kurva dobrej, ani jedna chybička, všechno skoky, o kterej se může Adamovi jenom zdát.
Ty krávo, na toho fakt nemám… pomyslel si zoufale. Už mu začínalo bejt jasný, že je tady fakt jenom do počtu, aby je pustili na rampu. Když konečně přišla řada na něj, tak vyjel, ale byl tak nervózní, že sral, co se dalo, ale stejně to nebyl nejhorší výkon, nejhorší měl kluk, co se mu potom pod defektem rozložilo kolo. Takže ho diskvalifikovali.
„Takže, ti co se umístili do desátého místa, jedou zejtra znova, zbytek má rezervovanou lavičku. Dobrej rozjezd hoši.“ Říkal neosobní hlas z mikrofonu (mikrokofon).
„Já ti to říkal…“ posmíval se mu Dan, kterej se samo umístil mezi prvníma třema, kdežto Adam byl třetí pod čarou, což bylo fajn, nebyl poslední.
„Naser si.“ Odešel Adam za Arianem, kterej ani nevypadal zklamaně.
„Dobře kámo!“ poplácal ho Adrian po zádech.
„Dobře?! Dyk sem poslední…“ sednul si vedle něj a zhnuseně se podíval na svoje kolo, jako by mohlo za to, že se neumístil.
„Hele!“ poplácal ho Adrian po zádech.
„Dobře?! Dyk sem poslední…“ sednul si vedle něj a zhnuseně se podíval na svoje kolo, jako by mohlo za to, že se neumístil.
„Hele, seš tady nejmladší, jak by se ve tvym věku umístili oni. Aspoň uvidíš, jak jezděj a příští rok už budeš bojovat.“ Drcnul do něj ve stylu: sem tvůj nejlepší kamarád, tak mě neser!
„Jasně no, pokud se sem příští rok dostanu. Víš, že sem potřeboval sponzory, protože tohle všechno…“ ukázal na kolo na to, co měl na sobě „… je drahý jak sviň a naši mi to odmítaj sponzorovat.“ Bylo to smutný, celej život si přál, aby na něj koukali na závodech a dycky se mu dostalo jenom toho, že pokud bude mít jednuchu z toho či onoho, tak to dostane, ale aby se něj třeba přišli jednou podívat, to už ne.
„Ale prosim tě, ty chudáčku…“ stál nad nim Dan.
„Co ty tady děláš, debile?“ obořil se na něj Adrian, kterej ho neměl rád už jenom pro to, že před celym letištěm prohlásil, že je to Adamova děvka a to jenom pro to, že ho objal, protože Adam byl na sračky z celýho závodu.
„Tohle sou lavičky pro českou delegaci, ne pro debily, takže vysmahni…“ stál nad nim a koukal na Adriana, jako by mu zased místo, přitom vedle Adriana byla volná celá lavice.
„Místa je tu dost, pokud seš moc rozložitej, tak sorry.“ Odpálkoval ho Adrian. Docela mu Adam záviděl, on by se akorát klepal jak ratlík, tenhle kluk byl tolik let jeho idolem, věděl, že je to dement, ale i tak. A teď měl možnost bejt s nim na závodech a popravdě by byl možná radši, kdyby neměl, protože se v něm docela zklamal. Teda jako jezdí krásně a ták, ale chová se jak dement a on by ho furt chtěl mít za toho rebela.
„Si moc nevyskakuj… ty tady nemáš co dělat.“ Stejně si sednul na konec lavičky, aby se jich náhodou nemusel ani dotknout.
„Jak se ti někdy moh líbit takovej dement!“ řek to Adrian dost nahlas na to, aby měl jistotu, že to Dan uslyší.
„Já ti nevim, byl sem mladej a blbej.“ Ušklíbnul se a koukal se na lidi, co si tam jen tak jezdili, protože teď měli závodníci už padla, ale auto pro ně přijede až za hodinu.
„Chci se projet, pučíš mi kolo?!“ zeptal se Adama Adrian.
„Jasan.“ Podal mu rovnou i helmu.
„Díkas…“ popad kolo a rychle razil mezi ´amatéry´. Adam měl pocit, že některý z nich jezdili i líp jak on, což mu přišlo docela smutný.
„Sem ti říkal, že seš jenom do počtu.“ Ozval se Dan. Adam si nevšim, že se Dan přišoup, takže teď seděl místo Adriana.
„Ty vole, co tady děláš?! Vypadni!“ neměl na něj náladu.
„Co je? Jenom sem si chtěl pokecat… nudim se.“
„Di si zajezdit.“ Nechtěl se s nim bavit. Zklamal jeho představy o dokonaly idolovy.
„Mezi tu lůzu? Ani omylem!“ na to, že dřív patřil mezi ně, se teď docela vytahuje, pomyslel si Adam.
„Táhni!“ odšoupnul ho a začal se štrachat v kabele, abych našel svoje hluchátka a moh si něco pustit, kdyby tady měl kolo, tak by šel jezdit, ale protože ho má momentálně Adrian a zatím to vypadá, že ho to ježdění moc baví na to, aby mu ho vrátil, tak se musel zabavit jinak.
„Héj, co to je?!“ zařval Dan tak, až přeřval hudbu v jeho sluchátkách a upřímně, bylo to puštěný na maximum.
„Co? co je?“ vyndal si Adam jedno sluchátko z ucha.
„Ta sračka, co to proboha posloucháš?!“ zhnuseně se Dan podíval na název písničky.
„Sračka?! To by mě zajímalo, koho posloucháš ty. Tučkovou?!“ zasmál se Adam vlastnímu vtipu.
„Co to je?!“ ty krávo, ten člověk snad ani není z naší planety. Kdo to sakra je?! Adam začínal mít pocit, že ten člověk vedle něj neví ani jak se jmenuje jeho země, kterou reprezentuje.
„Hele, já si s tebou nechci povídat, takže vysmahni. Jo a dej mi klíče od pokoje.“ Řekl si mu rovnou Adam, protože jako ten ZODPOVĚDNĚJŠÍ dostal klíče Dan, že jo. Takže jako kdyby se Dan nasral, tak si Adam bude spát leda na rohožce.
„Ó, co tak zhurta?!“ zasmál se internímu vtíku, kterej Adam momentálně nechápal, jako ostatně všechno, co Dan dělal.
„Davaj…“ natáhnul Adam k Danovi svojí ctěnou ručku a naznačil mu, aby dával klíče. Prvně se kouknul na Adama, pak na tu ruku a pak zase na Adama.
„Za co?“ ušklíbnul se. Adam se právě přesta divit tomu člověku, co ho nahradil, protože by se vsadil, že když se ten dotyčnej dověděl, že jede i Dan, tak si dobrovolně zlámal nohu sám.
„Za to, že ti nerozbiju hubu?“ usmál se na něj Adam. Dan se zatvářil, jako by mu něco šrotovalo v hlavě.
„Ty nemáš pokoj s tím buzíkem?“ hodil Dan hlavou k Adrianovi, kterej si momentálně dával závod s nějakym klukem v zelenym, co mu to evidentně nandával. Chudák Adrianek, politoval ho Adam.
„Buzík seš tady leda tak ty.“ Už si Adam říkal, jak mu to natřel a jak se teď Dan nasere a dá mu ty klíče a odkvačí, jenže on se na něj podíval tím pohledem: teď si mě odhalil sakra! A řek:
„Wow, naši na to doteďka nepřišli. Chceš si to rozdat?“ Adam zbledl a vykulil oči a rychle se odšoup, jak nejvíc mu dovolila lavička.
„Ty vole, ty seš…“ sjel ho Adam pohledem, jako by byl Dan prašivej. Dan se na něj koukal a přemýšlel, jestli mu to zabere jeden den a, nebo jenom do večera, ale Dan si byl jistej, že ho bude mít „pod sebou“.
„Neboj, ty taky, puso.“ Poslal mu Dan vzdušnej polibek a odešel pryč, protože se zrovna blížil Adrian, kterej je zmerčil zrovna ve chvíli, kdy se od Dana Adam odšoupnul.
„V pohodě?“ zeptal se Adrian Adama, když si vedle něj znova sedal a propaloval Dana pohledem. Dan se momentálně stejně bavil se svým sponzorem.
„Jasně, jenom je Dan buzerant.“ Řekl Adam, když si od Adriana bral kolo, aby se projel, protože se bál, že by se Dan moh rozhodnout se vrátit a začít s ním „buzňačit“.
„Fakt, co by na to asi řek jeho sponzor…“ ušklíbnul se Adrian, kterej měl na Dana kvůli tomu letišti pěknou pifku.
„Sponzor?!“ zeptal se Adam, když si bral kolo.
„Hm… řek bych, že se tam docela hádaj.“ Ukázal Adrian na Dana, kterej zrovna máchal rukama, jako tonoucí člověk a ječeli na sebe tak, že až rezonovaly stěny.
„Je nech viď. Třeba to Danovi pomáhá vyhrávat.“ Řekl Adam, kterýmu to popravdě už bylo jedno a jel se projet, konečně.
…
„Ty krávo, to je hotel.“ Koukal Adrian jako puk a Adam taky. Byl to hotýlek, za kterej by Adamovi rodiče dali svoje roční výplaty, a to si Adam myslel, že budou v nějakym zaplivanym zavšivenym bordelu.
„Krásnej viď, škoda, že tady nebydlíš.“ Ozval se za nima hlas Dana.
„Co ty tady zase chceš?!“ otočil se na Dana Adam, kterýmu už mírně jemně řečeno tikalo očíčko.
„Já tady, na rozdíl od někoho, bydlim.“ Prošel skrz ně, protože byla pravda, že Adam s Adrianem docela slušně blokovali chodbu.
„NASER SI UŽ KURVA!“ zařval za nim Adrian.
„Klídek…“ snažil se ho srovnat Adam, kterej věděl, že za chvíli by se Adrian na Dana vrhnul a pokusil se mu upravit fasádu, ale něco Adamovi říkalo, že by to špatně skončilo spíš pro Adriana.
„Klídek?! Tohle nás má reprezentovat?! Co to kurva je?!“ Adam si pomyslel, že k dokonalýmu hysteráku už jenom chybí dupání a máchání rukama.
„To si představ, že s nim mám i pokoj, doufám, že aspoň postele budou oddělený.“ Adamovi ani nedošlo, že by to vzhledem k Danovýmu stavu mohlo bejt značně ošemetný.
„Doufám, že tvoje prdel zůstane panna.“ Řek Adrian suše a propaloval pohledem dveře, za kterýma se schovával Dan.
„To sme dva.“ Podíval se na něj Adam a rozloučil se, protože recepční už Adriana vybízel, aby odešel k sobě do hotelu, kterej byl mimochodem hned naproti. Původně chtěli mít Adrian a Adam pokoj spolu, ale vzhledem k tomu, že všichni účastníci závodů se nakýblovali do tohohle jednoho hotelu, tak už Adrian s Adamem trochu ostrouhali a Adam se musel nastěhovat k Danovi. A tomu se to taky hrozně líbilo, když mu to coach řek, tak Dan vypadal, že Adama i coache vyhodí tabulí okna a dráhu přímo pod kola letadla.
Adam si to posmrtním tempem šinul ke svýmu pokoji. Docela se bál, protože mu něco – třeba schizofrenie – říkalo, že teď to nabere grády.
Když vzal za dveře a zjistil, že je ticho, tak si myslel, že Dan je pryč, jenže Dan se jako lord válel na posteli při tmě.
„Černá hodinka?!“ zašklebil se na něj Adam a hodil si věci na postel, která byla od Danový oddělená jenom jedním nočním stolkem, kterej byl ještě tak tenkej, že by se jeden vsadil, že se na něj sotva vejde lampička, protože jinak by se milej zlatej stolek pod tou tíhou rozpad.
„Ne, přemejšlim.“ Zkoumavě si Dan prohlížel Adama. Adam najednou měl pocit, že by bylo mnohem bezpečnější, kdyby skočil ze střechy hotelu, než aby byl s Danem v jednom pokoji s postelema, který byly oddělený ničim. Jen tak zkusmo se tou svojí pokusil pohnout, ale byla snad přidělaná, nehla se ani i pikometříček.
´kurva´ pomyslel si Adam, bylo mu jasný, že bude boj, pokud chce, aby jeho prdel zůstala pannou.
„Děje se něco?“ zeptal se Dan a sledoval ho pohledem hladový smečky psů.
„Neee.“ Řekl ironicky. „Jak by mohlo?“ dodal stejným tonem.
„Na to, že sis hrál na pinťu, tak ses mi teď nějak rozjel. Kámo, to bude jízda.“ Jeden by řek, že by to mohla bejt super pařba, pokud se do toho počítá nějaký to šoupání, funění, lámání postele, možná i kouření. Jenže… o tohle Adam nestál… nebo si aspoň v tu chvíli myslel… doufal v to, že o to nestojí.
„Dane, nech mě žít… prosím!“ podíval se něj zoufale Adam.
„Možná… hele, na co si stěžuješ?! Na mě se stojej fronty!“ ohradil se skoro dotčeně. Jenom zapomněl dodat, že ty fronty stojej osoby, o které on zájem moc nemá. Pro svojí zájmovou skupinu si povětšinou chodil do baru, ale to už mu vykládat nemusel, ne?
„Tak si di z nima! Já mám doma holku!“ pokusil se poslední věc. No, holku… kamarád taky rád…
„Fájne, aspoň si rozšíříš obzory.“
´Nesnášim ho!´pomyslel si Adam.
„Du spát k Adrianovi.“ Rozhod se nakonec. Proč ho to nenapadlo hned?! Je to snad debil?!
„Ne!“ vyletěl Dan z postele jak neřízená střela a rychle zamknul dveře a klíč hodil neznámo kam pod skříň.
„Seš debil?!“ mutnul si Adam, kterej toho měl právě akorát tak dost.
„Ne…“ řekl Dan nevinně.
„O co ti kurva de?! Snažís se mě zbavit?! Pokud jo, tak ti to de skvěle, už vedle tebe nevydržim ani minutu!“ když nad tim Adam uvažoval zpětně, tak to skoro znělo, jako manželská hádka po padesáti letech, kdy se navzájem všichni ignorujou.
„O sex, kámo, dycky de jenom o něj.“ Opřel se Dan zádama o dveře.
„Tak si ho di třeba vyhonit, je mi to jedno! Hlavně mi dej pokoj!“ v Adamovi zatrnulo, měl docela o svém prdelním panenství pochyby.
„To není to pravý vzrůšo.“ Mrknul na něj Dan a bylo poznat, že z toho má akorát tak prdel. Zato Adam (Afam) z toho měl leda tak bobky.
´No super,´pomyslel si Adam ´… a budu ho mít v prdeli.´ bylo mu jasný, že: sem v prdeli, by bylo momentálně nepřesný.
„Dane…“ pokusil o poslední možnou záchranu v podobě rozmlouvání, ale stejně, jak si myslel, bylo mu to k prdu, protože se Daník rozhod.
„Jo, přesně tohle když budeš říkat, tak za patnáct minut a trochu jinym tónem, tak to bude ideální.“ Blížil se k Adamovi pomalym houpavym prc krokem, jak tomu Adam říkal. Měla ho i jeho „holka“, když chtěla sex. Adamovi vyschlo v puse, proč dycky já? Pomyslel si zoufale a hledal, kam by se moh schovat, aby si ještě neuškodil a Danovi to nezjednodušil. Věděl, že kdyby se mu povedlo se třeba omylem dostat pod postel, tak by stačilo, aby si ho Dan vytáh a postavil na čtyry a moh by jet.
„Hele… zejtra se jede závod. Musíš bejt ve formě.“ Zkusil to ještě jednou.
„Já vim, nesmí mě nic rozptylovat, proto to eliminuju už teď.“ Mile se na Adama usmál a sledoval, jak Adam zoufale rejdí po pokoji a hledá jakoukoli skulinku, kam si moh vlíst. Pozdě, kámo, pomyslel si Dan.
„Adame, neboj, užiješ si to. Jako kluk vim, co dělat, aby ses na konci udělal jako nikdy. Pokud si myslíš, že si do teďka měl dokonalej sex, tak zjistíš, žes o hodně přicházel.“
„Sebevědomí ti teda nechybí.“ Dodal bych, že to sou akorát planý řeči, ale to se teď moc nehodí, pomyslel si Adam.
„No jo, roky a roky tréninku.“ Uculoval se. Proboha! Kolik kluků už klátil?! Pomyslel si Adam zoufale. Ale to už byl Dan u něho a Adam cejtil, že se sám dostal k posteli. Idote, nadával si Adam v duchu.
„Takhle je to dobře.“ Sehnul se Dan k němu a začal ho líbat. Adam se nejdřív bránil, ale pak ho nechal bejt a začal bejt absolutně pasivní, třeba ho to pak přestane bavit, doufal Adam, ale pravda byla, že se mu to docela líbilo. Bylo to jiný, fakt věděl, co má dělat, třeba, že když ožužlává něčí pysky, jak je nejlepší, když je povytahuje a tak, takže, aniž by si to Adam uvědomil, přešel volně z pasivity do silně aktivního jedince a začal Dana taky ocucávat. Plynule to přeslo do pravýho francouzáku, kdy už Dan chtěl další level, tak Adamovi zajel pod triko a začal mu jezdit bříškama prstů po kůži. Adamovi z toho nabíhala vzrušením husina. Nakonec ho Dan chytil za lem trika a začal ho vytahovat, Adam už byl tak mimo, že mu dokonce zvednul ruce, aby mu usnadnil práci. Co dělá, mu došlo až ve chvíli, kdy se Dan sklonil a žužlal mu bradavku.
„Dost!“ odstrčil Dana od sebe.
„Copak?“ zeptal se Dan chraplavě. „Jedu moc tvrdě… ne nejedu, to by ti nestál, tak co je?“ zamračil se Dan. Nelíbilo se mu, že se mu jeho ukojení oddaluje.
„Já… nevim, co to do mě vjelo, ale nechci…“ chtěl Adam ještě něco dodat, ale Dana to nezajímalo a rovnou Adama povalil do postele za ním a začal mu líbat břicho a dostal se až k lemu kalhot. Adam byl pět mimo, protože takhle dobře mu nedělala ani jeho „holka“ když ho kouřila. Adama docela děsilo pomyšlení, že by měl bejt teplej.
„Líbí, co?“ cvrnknul mu Dan do vypouklýho poklopce. Adam se jenom ostře nadech, Dan mu to oplatil ulisným úsměvěm. A chytil lem kalhot do zubů a nadzdvihnul si Adamovy boky. Začal mu kalhoty stahovat dolů, povedlo se mu je dostat až ke kotníkům a to jenom díky tomu, že jak je stahoval, tak z boků přesunul ruce na Adamovy nohy, aby ho Adam „nedopuštěním“ nekop. Stačí mu závody, kdy pravidelně přichází o přední zuby. Zase vyjel nahoru a začal Adama ocucávat přes spodky, dokud se Adamovy neudělal mokrej flek. Potom mu je taky milostivě stáhnul dolů a začal ho kouřit. Adam mezitím zapomněl na svoje protesty a užíval si péči. Dan měl pravdu, umí to perfektně.
„Pudem na to?“ zeptal se Dan spíš řečnicky a začal si ho promazávat gelem, kterej si všivácky zastrčil do kapsy kalhot spolu s kondomem, kterej si položil vedle Adamovy pravý ruky.
„Jak dlouho už se na tohle připravuješ?“ zeptal se Adam zděšeně, když si to uvědomil.
„Sem připravenej neustále.“ Řek Dan a začal Adama zapatlávat, dokud se mu nezdálo, že by to už šlo a zkusmo do něj strčil dva prsty, když to fakt šlo, tak si hrábnul pro kondom, ale ono nic. Měl ho Adam.
„Svlíkneš se?“ zeptal se ho. Dan chvíli nechápal, co Adam dělá, ale pak to pochopil. Striptýz.
„Klidně.“ Schválně se u toho ještě kroutil jak děvka s diarrhoeou, až se Adam musel smát. Smích ho přešel ve chvíli, kdy mu Dan sebral kondom, nasadil si ho a naleh na něj. Než se Adam nadál, tak si ho Dan jednou rukou držel a tou druhou se naváděl do něj.
„Au…“ poznamenal Adam, když se Danovi povedlo do něj nasoukat.
„A to ještě není všechno.“ Řekl Dan a začal se pohybovat.
….
„Adame!“ letěl za ním Adrian, kterej celou noc trnul hrůzou, aby Dan něco Adamovi neudělal. Popravdě trnul hrůzou i napůl oprávněně, Adam by byl schopnej na kolo sednout, leda, kdyby pod zadkem měl padesát duchen.
„Ahoj…“ řekl Adam rozespale, skoro vůbec nespal a ráno se nemoh ani hnout jak ho bolely záda. Dan mezitím někam zmizel a nikdo ho nemoh najít, což byl docela problém, když měl za chvíli startovat.
„Kde je ten vošoust?“ zajímal se Adrian a Adam zrudnul, protože si vzpomněl skoro na všechno.
„Adame…“ řekl Adrian zoufale, když uviděl Adamův výraz.
„Promiň…“ šel si Adam sednout na tribunu. Dan se evidentně našel, ale vypadal, že ožralej jak doga.
„Tohle snad ani není člověk…“ řekl Adrian zoufale, když to viděl, naštěstí se lidem z týmu povedlo Dana hodit v rohu do jakýs takýs stavu, že se nepřeklápěl i s kolem. „… se jednou do toho lihu naloží celej.“ Kroutil nad ním Adrian nevěřícně hlavou, což dalo Adamovi chvilku, aby si rozmyslel, co všechno Adrianovi řekne, až ho podrobí křížovýmu výslechu, protože sice to byl jeho nejlepší kámoš, ale taky nemusel vědět všechno.
„Takže, ty mi chceš říct, žes s tímhle…“ ukázal na Dana, kterej zrovna startoval, ale vypadalo to, že včerejšímu výkonu se to ani omylem nevyrovná, „… si spal. Adame, to je snad už i pod tvojí úroveň, ne?“
„On není zas tak… špatnej…“ když není nalitej, dodal Adam v duchu, když viděl, jak si to k nim Dan šine krapet vrávoravym krůčkem. Adam se zamračil, ani nezaregistroval, že Danova jízda skončila.
„Co tady dělá tohle?!“ ukázal Dan na Adriana, kterej nakrčil nos, jak do něj udeřil odér alkoholu.
„Sedí tady se mnou. Jak to, že seš tak nalitej.“ Zeptal se starostlivě Adam, kterýmu se z toho smradu chtělo akorát zvracet. „Hele Adriane, já tuhle násosku radši odvedu na pokoj.“
„Nemám jít s tebou?!“ zeptal se Adrian starostlivě, protože měl o Adama docela strach.
„Ne, v pohodě, v tomhle stavu se stejně na nic nezmůže, spíš bych řek, že to za chvíli zatne.“ Hodil si Danovu ruku přes rameno a opatrně ho vedl ven. Ještě že je hotel tak blízko, pomyslel si Adam. Ale jen, co vyšli ven, tak Dan ožil.
„Díky, to už stačí.“ Najednou vypadal, jako by ani nechlastal, dokonce se Adamovi zdálo, že už to z něj tolik netáhne, ale možná to bylo tím, že už nebyli v uzavřenym prostoru.
„Radši tě odvedu na pokoj, proč si šel ráno chlastat?“ zeptal se ho Adam.
„Měl jsem jednu vodku a něco málo navíc.“ Spíš hodně navíc, okomentoval to Adam v duchu, když Dan skoro narazil do postaršího pána.
„Ty už nikdy nepij…“ táhnul ho za sebou. Na pokoji ho hodil na postel s tim, že pude pryč, ale Dan ho chytil za ruku na znamení toho, že chce, aby zůstal.
„Nechci tu bejt sám, nesnášim samotu.“ Zamračil se Dan.
„Jo, ale někdo musí jet, nebo se tam aspoň ukázat.“ Zamračil se Adam.
„Ne… nechci tady bejt sám.“ Skoro kňoural a Adam přemejšlel, jestli je to tim, že je opilej a, nebo tim, že už si vymyl mozek.
„Dane, dyk už seš velkej…“ nechápal jeho chování, ale sednul si k němu na postel, ale Dan ho stáhnul k sobě.
„Hej…“ lekl se Adam, že s nim chce Dan znova spát, ale Dan ho jenom obejmul a usnul. „To je fajn, povýšil jsem na plyšáka na spaní, třeba to jednou dotáhnu i na matračku.“ Řekl tiše, aby ho neprobral a pokusil se zpod něj dostat.
V době oběda pro ně došel trenér s tim, že je docela záhodný, aby se oba ukázali na závodech.
„Proč? Vyhrajem?“ zajímal se Dan, kterej se ze svý opilosti už stih vyspat.
„S tvym poslednim výkonem těžko!“ obořil se na něj trenér. Dan akorát protočil oči a řekl něco jako, že to tím pádem nemá cenu ani vstávat a hodlal dál spát. Ale to si nenechal trenér líbit a vytáhl Dana ven z postele a sjel ho tak, že se až Adam málem běžel schovat. Takže se na tribuně ve výsledku objevili oba.
„Už sem se začínal bát, trvalo ti to jenom tři hodiny a něco.“ Řekl naštvaně Adrian.
„Promiň…“ omluvil se mu Adam, potom usnul taky a docela dobře se mu spalo, Dan by mohl rozjet profesionální dráhu přenosnýho topení.
„Co se mu omlouváš, si můžeš dělat, co chceš, ne?“ začal Dan, kterej by nejradši Adriana hodil pod vlak.
„Hele, co proti Adrianovi máš?“ zamračil se Adam.
„Nevim, ale nejradši bych ho proplesk pokaždý, když ho vidim. Prostě ho nenávidim od pohledu.“ Pokrčil Dan rameny a koukal se na to, jak jezděj další lidi. Bylo na něm poznat, že ho tohle koukání moc nebere a že by nejradši jezdil taky.
„Neměl ses ožrat, teď bys moh jezdit taky.“ Řekl mu výchovně Adam, kterej už napůl doufal, že by ho moh Dan aspoň v něčem poslechnout.
„To není tvoje věc, Adame.“ Řekl Dan zvedl se a šel k hloučku lidí, který postávali u dveří a dělali tam bůhví co.
„Hm, možná je za jeho nasávánim víc…“ zamyslel se nahlas Adam, kterej si začal tak nějak připadat za Dana zodpovědnej.
„Není to tvoje věc, nestarej se, ať se klidně uchystá…“ to poslední Adrian řekl s takovou nadějí, až se Adam lek.
„Co proti němu máš?! Co proti sobě máte?!“ koukal se na něj zoufale a pak zalítl pohledem i k Danovi, kterej si od těch kluků něco bral. Něco malýho a bílýho.
„Ne!“ řekl Adam dost nahlas na to, aby se několik lidí pohoršeně otočilo, ale on je ani nezaregistroval a rychle šel k Danovi.
„Co to máš?!“ zařval jako pravá pohoršená manželka a sebral to překvapenýmu Danovi z rukou. „To sou drogy?!“ zasyčel Adam a klepal Danovi pytlíčkem s bílym práškem před obličejem.
„Ne nejsou, je to bílá křída, aby se mi nesmekali při závodech ruka na řídítkách. Ale díky za starost.“ Popravdě mu to Adam moc nevěřil a tak mu řek, že když je to teda křída, tak tuhle nechá a on, že si může koupit novou.
„Klidně…“ pokrčil Dan ramenama a řek si o další, čímž docela Adama vyhodil z rovnováhy, ten si totiž myslel, že bude moct Dana tak sjet, že potom to bude pravý neviňátko.
„Deme…“ chyt ho nakonec Adam za triko a táhnul ho pryč.
„Á, manželka už po jendom sexu, to abych se bál, co se z tebe stane po tom dalšim.“ Smál se Dan a Adrian, kterej to slyšel po něm metal blesky a další milý věci.
„Přestaň se už konečně chovat jako debil!“ řekl Adam, kterej by už nejradši vyskočil z okna. „Jenom nás ztrapňuješ!“
„Když sem tak trapnej, tak se za mnou netahej!“ vyškubnul se mu Dan a šel někam do pryč.
„Já se z toho scvoknu.“
„Debil.“ Ozval se Adrian přímo za Adamem.
„Hele, co ty tady?“ zamračil se na něj Adam, kterej už někdy měl pocit, že kdyby si Adriana přivázal na vodítko, tak by začal i štěkat.
„Bál sem se, že tě někde v uličce přefikne!“ zamračil se Adrian.
„Adriane, já nejsem malý dítě, který by potřebovalo dozor!“ řekl Adam už poměrně naštvaně. Jenže, tímhle výrokem zase docela nakrknul Adriana, kterej se slovy: „Tak si třeba chcípni.“ Odešel pryč.
Co to se všema dneska je?! Pomyslel si Adam zoufale a vydal se do hotelu, stejně byl celej dnešek na prd. Tak trochu – hodně silně – doufal, že tam najde Dana, ale ten byl bůh ví kde – byl nasávat –, takže si Adam akorát pustil televizi jako zvukovou kulisu a koukal do blba.
…
„Co se tady válíš?“ něco Adama vykoplo na zem.
„HE?!“ podíval se Adam rozespale na útočníka a koukal na Dana, ze kterýho to táhlo div na až na Mars. „Co děláš, ty jeden vochlasto!“
„Dej mi pokoj!“ svalil se Dan na postel.
„Hej, jako pokud si chtěl pokoj, taks mě neměl budit! Mysli trochu!“ zasyčel na něj Adam a taky si vylez na postel.
„Neser a spi.“ Řekl Dan, kterej už stihnul vypnout televizi.
„Ty… Dane, prosim tě, už nepij, chováš se jako dement.“ Pokusil se mu doporučit Adam.
„Že to říkáš zrovna ty.“
Ráno bylo snad ještě horší než večer, teda aspoň pro Dana, kterej toho vypil jako snad nikdy.
„Adame, nepotkals cestou na záchod můj žaludek?“ zeptal se mrtvě z postele Dan.
„Ne, ale na zdi sem potkal kus tvýho pití, ty jeden dobytku!“ zařval z koupelny Adam.
„Kdybys ho potkal, dej mi vědět.“
„Když ho potkám, tak ho dám na odvykačku.“ Objevil se Adam ve dveřích.
„Co to meleš, já NEJSEM závislej, už seš paranoidní, jako včera s tou křídou…“ ohradil se Dan, kterej si to odmítal přiznat, i když popravdě, už mu to říkala i jeho vlastní matka.
„Dělejte sakra!“ ozval Adrianův naštvaný hlas, kterej byl doprovázen boucháním na dveře.
„Vodprejskni!“ zaječel Dan.
„Neječ na mě, ty vožralá duho, děláš celý delegaci akorát ostudu! Ani ses neumístil! A pusť mě dovnitř!“ pro změnu do nich tentokrát Adrian kopnul.
„Už du.“ Vylez z koupelny Adam, protože mu bylo jasný, že Adrian ty dveře vykopne a Dan se u toho bude válet v posteli.
„Odlítá se!“ řekl, jakmile mu Adam otevřel.
„Už? Proč?“ zajímal se.
„Protože máme nevhodný chování, nebo co.“ Řekl Adrian naštvaně a svůj plamennej pohled zaměřil na válející se sud na posteli.
„A kvůli tomu tak ječíš?“ nehnul Dam ani brvou.
„Jo, už nám dali i zpáteční lístky a letí nám to asi za pět hodin, tak mákněte.“ Dořekl to a odešel. Adam tak napůl doufal, že mu Adrian řekne, že sou zase fajn, ale zatím to vypadá, že tenhle jeho „sen“ bude to nejhorší, co ho zatím potkalo.
…
„Já ti to říkal…“ řekl Adrian při přistání v jejich rodné zemičce. Dan se zdejchnul hned jak vešel na letiště a na Adama si ani nevzpomněl, teda vzpomněl jednou v letadle, když nutně potřeboval na wc, který Adam blokoval.
„Buď ticho…“ zavrčel Adam, kterej tak nějak celou tu dobu doufal, že by se možná… možná… moh Dan kvůli němu změnit, jenže některé závislosti byly moc silný.
„Já to říkal.“ Zopakoval Adrian, jako by se mohlo stát, že by to k Adamovýmu mozku nedorazilo.
„Mě je to jedno, stejně sem ho bral jenom jako… odreagování.“ Popadnul svůj kufr a šel a mámou, která na něj čekala u vstupu na letiště.
„Jo, ty určitě.“ Ploužil se za ním Adrian, kterej jel s nima.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak to bylo drsný... Moc se mi to líbilo. Já mám tenhle sport hodně ráda, tak že jsem byla překvapená, když se tu objevila tahle jednorázovka. Byla moc krásná. Ale něco mi tam nesedělo. A to Adrian. Protože já nemám ráda lidi, co přehání svoji starost o druhé :D
Re: ...
(Lilith, 10. 2. 2014 18:57)Děkuju:D Na tenhle nápad mě navedla kamarádka:D Ta tenhle sport miluje a hrozně dlouho mě uháněla, abych jí něco na tohle téma napsala:D
...
(Tess -:::, 9. 2. 2014 13:07)